Svátek má: Nina

Komentáře

Jiří Kobza

poslanec PSP ČR (SPD)

Hledání pravdy

Německý myslitel 18. století, Gotthold Ephraim Lessing, kdesi napsal větu, která bývá často citována: „Hledání pravdy má větší cenu než pravda sama.“

Český písničkář Oldřich Janota na to replikoval v podobném duchu o dvěstě let později větou z refrénu písně „I cesta může být cíl“ Obě věty mi naskakují, když se rozhlédnu po dnešní Evropě. Na jedné straně tuny frází o humanitě, soudržnosti, solidaritě, pomoci potřebným, udržitelném rozvoji atd., na druhé straně hon na domnělé nepřátele těchto liberálních hodnot. Ta mívá podobu rozmanitou, a hlavně postupnou. Začíná se nálepkováním, ostrakizací myšlenek, jejich nositelů nebo médií, kde jsou vysloveny, přes výmaz těchto slov a mluvčích z veřejného prostoru, výběrové a účelové odnětí svobody slova, ačkoli ta je zakotvena jak v Chartě OSN, tak v naší Ústavě, nu a končí se před soudy. Není to tak dávno, kdy úplné finále odehrály šibenice.

Když se rozhlédnu kolem sebe, mám pocit, že se 50. léta 20. století vracejí v plné síle. Jsou sestavovány seznamy nežádoucích, média pořádají štvanice, nepohodlní se umlčují – a už jsou zde i politické procesy. Aktuálně Ital Matteo Salvini a Slovák Marián Kotleba. Salvini se dopustil „zločinu“ tím, že v pozici odpovědného člena italské vlády nechtěl připustit nekontrolovanou invazi migrantů ze Třetího světa na italské resp. tedy nárazníkově evropské území. Evropa by mu měla tleskat. Měl by být dekorován Nobelovou cenou míru, protože se pro mír v Evropě pokusil vykonat víc než celá Evropská unie, která tuto cenu dostala roku 2012 údajně za „za prosazování míru, demokracie, usmíření a lidských práv v Evropě,“ jak se chlubí na oficiální webové stránce Europa.eu. Jak ta demokracie, usmíření a ochrana práv člověka doopravdy vypadá? Jako mláceni katalánských a francouzských demonstrantů policejními jednotkami členských zemí oné  „prosazovatelky usmíření a práv“. To nevymyslíte!

A soud s Mariánem Kotlebou je zase trochu z jiného těsta. Ano, Kotleba je šéfem LSNS, strany, která je přímým oponentem všech tzv. liberálně demokratických politických sil. Operuje s národoveckou rétorikou, a co je hlavní, získává volby od voleb stále vyšší voličskou podporu. To je důvod, proč se jí slovenská věrchuška bojí. Proto staví Kotlebu před soud.

Jak se dovídáme ze servisu ČTK, „Kotleba stanul před soudem za to, že v roce 2017 na střední škole v Banské Bystrici třem rodinám veřejně předal finanční dar s využitím symbolických šeků. Každý byl na částku 1488 eur (40.300 Kč). Čísla 14 a 88 jsou podle vyšetřovatelů známá a používaná v extremistické symbolice… Číslo 14 podle slovenské prokuratury odkazuje na počet slov anglické věty pravicového teroristy Davida Lanea, která v překladu zní: ,Musíme zajistit existenci našich lidí a budoucnost bílých dětí.´ Osmička má zastupovat osmé písmeno abecedy, kterým je H, a 88, tedy HH, je považováno za zkrácený tvar nacistického pozdravu Heil Hitler. Soudkyně se s touto argumentací ztotožnila.“ Při vší úctě k té soudkyni, mám za to, že z právního řádu učinila trhací kalendář. Vždyť toto zdůvodnění je čirou konspirací a výrazem paranoidního myšlení. Je nabíledni, že celá agenda tohoto procesu je ryze politická a má za cíl Kotlebu zbavit mandátu a vsadit za mříže.

Jak ale víme i z našeho prostředí, tato strategie obvykle funguje úplně opačně. Netřeba zacházet hluboko do historie. Celý rok 2017 nečinil tehdejší předseda ČSSD a premiér Bohuslav Sobotka nic jiného, než ze strachu z jeho popularity a budoucích volebních šancí veřejně špinil šéfa ANO Andreje Babiše. Dokonce jej půl roku před volbami, za okolností značně trapných, vyhnal z postu ministra financí. A výsledek? Zatímco v předchozích volbách roku 2013 měla ČSSD cca 20,5% hlasů a Ano necelých 19%, v roce 2017 už získal Babiš téměř 30% hlasů a socialisté jen něco málo nad 7%. Sobotka se pokusil navléci svému sokovi psí hlavu, ale voliči to pochopili právě opačně. Není nejmenší pochyby, že soudy se Salvinim a Kotlebou, ať už poplatná justice rozhodne jakkoli, budou vést ke stejnému efektu. Oba dva jedině posílí. A proč? Protože všichni aktéři těchto ostudných aktivit, v duchu úvodem citovaných slov, nehledají pravdu ani cestu k ní. Oni si ji prostě nějak vyfabrikují a snaží se ji zbytku světa vnutit, po dobrém, nebo násilím.

Když jsem před časem organizoval v poslanecké sněmovně seminář na téma „Svoboda slova a právo občana na pravdu“, účastnila se ho asi stovka novinářů a až na jednu slečnu z Reflexu žádný téma ani příspěvky řečníků nezpochybnil. Mimochodem, ještě mi zbylo pár sborníků z tohoto semináře. Doufal jsem tehdy, že novináři tím seminářem budou mít šanci chytit se za nos a pochopit, že sloužit propagandě nerovná se novinařině. Mýlil jsem se. Od té doby objektivních médií i odvážných novinářů jen ubylo.



Co v našem odpudivém „liberálním světě“ je náhražkou za pravdu a její hledání? Účelově pokroucené informace, dezinformace, fabulace, manipulace, selekce informací na vhodné a nevhodné, propaganda, překrucování a  zamlčování faktů, odvádění pozornosti nafukováním bagatelních problémů a vůbec to celé vrtění psem.To vše je nyní našim denním chlebem, ať otevřeme jakékoliv médium. Je jedno, zda je veřejnoprávní, korporátní, soukromé či zahraniční. Je to všude stejná mizerie.

Snahy po objevení pravdy, která by byla objektivní a bez zavádějících a vysvětlovacích komentářů aktivistických redaktorů, se obyčejný člověk, který má hlavu plnou starostí, jak se v dnešní kritické situaci vůbec uživit, nedobere.

A nezapomínejme ani na eurospeak, sofistikovaně propracovanou euro-úřednickou hantýrku, která za líbivými frázemi skrývá jedovatý význam a obsah. Ukrývá totiž zákeřné pasti na lidi, národy i státy. Eurospeak tedy slouží k dalšímu zakrývání skutečných zákeřných úmyslů europapalášů, slouží ke zmatení obyčejných lidí (a to se podle výsledku posledních senátních voleb skutečně daří), aby si nevšimli, jak jejich svoboda pomalu odtéká jako krev z umírajícího jelena.

Má tedy obyčejný pracující člověk šanci, dobrat se objektivního obrazu toho, co se doopravdy děje? Jak může rozeznat cílenou dezinformaci od polopravdy a manipulačních technik moderátorů (například) ČT? Jak může poznat, co je pravda, když pravda, ta nejmenší mince na trhu, není k mání?

Alternativní media se o šíření pravdy, tolik nepříjemné režimu, snaží ze všech sil, navzdory průběžným útokům ze strany nejenom hlavních médií ale i aktivistů, kteří tu jedinou božskou (tedy EUropskou) pravdu šíří a hájí. Obvyklou technikou mainstreamu pak je bez jediného věcného důkazu obvinit každého, kdo říká a šíří pravdu, že lže, straší, je xenofob, fašista, nacista, rasista atd., obvykle formou osobních útoků na proponenty těchto alternativníchmédií.

Co si s tím počít? Jediný způsob je nevěřit ničemu a nikomu, hledat si vlastní úsudek. Jenže v dnešní zpohodlnělé době, komu by se chtělo zdlouhavě si vyhledávat fakta k problému, který se snaží pochopit?

Klasický příklad cílené manipulace s fakty je způsob, jakým ČT informuje o tureckých vojenských dobrodružstvích v zahraničí. Jak opatrně informuje o tureckých loupežích řeckého a kyperského plynu, o tom jak informuje o tom, jak Turci nedodržují např.zbraňové embargo do Libye. Zrovna tak manipulativně informuje o migraci, o chování nelegálních migrantů, o jejich neustálém dovozu podporovaném neziskovkami do EU.

Hledání pravdy připomíná hledání černého kocoura v černé místnosti, i když tam není…

George Orwell v románu 1984 napsal: Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. Musíme doopravdy k tomu dodat čtvrtou tezi: Pravda je lež, lež je pravda?

Jiří Kobza