Svátek má: Josef

Komentáře

Zbyněk Fiala

žurnalista

Pusťte k tomu obce

Největším hybatelem rozvoje obnovitelných zdrojů v západní části EU jsou obce a místní obyvatelé jako spoluvlastníci komunitárních projektů.

Nemohou soutěžit s velkými komerčními firmami, ale od toho tu nejsou. Jde o to, aby lidé bezpečnější bezemisní energii podpořili, protože z ní taky něco mají.

Děsivé sucho, které se může příští rok zopakovat, ukazuje, že klimatické změny už udeřily. Z Katovic, kde o tom jedná konference OSN, přišla bohužel zpráva, že emise skleníkových plynů znovu rostou, dokonce už druhým rokem. Boj za snížení emisí bude muset přitvrdit a zrychlit. Sousedé spoléhají na obnovitelné zdroje, ale česká vláda sní o tom, že to přibrzdí náhradou uhelných elektráren těmi jadernými, jen kdyby věděla, kdo by je uměl postavit, kolik to může nakonec stát a jak to zaplatit.

Zatímco jaderné technologie jsou stále dražší, obnovitelné zdroje energie mají opačné vyhlídky. Ceny technologií klesají, a když přidáme rostoucí ceny elektřiny, vidíme, že projekty obnovitelných zdrojů jsou stále výhodnější. Evropská unie rozhodla, že do roku 2030 pokryje z obnovitelných zdrojů 32 procent energetické spotřeby. Jak se na tom budou podílet členské státy, to si navrhují jednotlivé vlády samy. My se držíme při zdi návrhem 20,8 procenta (asi aby se nenaředil trh jaderek). Podle zpráv, které má Komora obnovitelných zdrojů (KOZE) a Hnutí Duha, se však po nás bude chtít aspoň 24 procent. A máme na víc, Česko zdaleka nevyužívá svůj potenciál.

Třeba větrníků by mohlo být podle KOZE jen do roku 2030 aspoň sedmkrát víc. A do roku 2050 dokonce dvacetkrát víc s roční produkcí 18 TWh jako dva bloky Temelína, a za zlomeček ceny. Plné využití střešních instalací fotovoltaických panelů zase může podle studie ENACO zvednou výrobu elektřiny ze slunce do roku 2030 na skoro 6 TWh, trojnásobek dnešního stavu.

Nemusí to být drahé, zdůrazňuje KOZE, na podporu přírůstku obnovitelných zdrojů by stačily výnosy z obchodování s emisními limity, pětina toho, co spolknou solární baroni. Dost důležité jsou však dvě věci – vláda musí obnovitelné zdroje chtít a veřejnost s tím musí souhlasit.

Jsou země, jako Německo, Nizozemsko, Belgie nebo Skotsko, kde mají obnovitelné zdroje přímo drtivou podporu. V Německu je to neuvěřitelných 92 procent. To není náhoda, vysvětluje Tomáš Jagoš z Hnutí Duha. Občané, zemědělci a malé obce tam vlastní 65 procent obnovitelných zdrojů, zatímco velké energetické firmy jen 12 procent. Avšak u nás je to příkladně špatně. Dominují solární baroni, a tak od roku 2013 platí vládní rozhodnutí o ukončení podpory.

Nějaké komunitární projekty tu přecejen máme. Známá je energeticky soběstačná obec Kněžice ze Středních Čech a podobně postupuje i Bělotín v Moravské bráně. Zástupci Komory obnovitelných zdrojů a Hnutí Duha je přivedli před novináře, aby ukázali, že by to šlo i u nás, kdyby byly trochu lepší podmínky. A o těch se právě nyní jedná.

Na stole je návrh novely zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie z pera ministerstva průmyslu a obchodu. Minulý pátek skončilo meziresortní připomínkové řízení a až se připomínky vypořádají, zákon zamíří do vlády. Podle předsedy KOZE Štěpána Chalupy by se novela mohla začít projednávat v parlamentu v dubnu nebo květnu. Zvládne-li všechna legislativní úskalí, může nejpozději roku 2021 platit.

Zákon především znovu nastartuje podporu obnovitelných zdrojů, ale nikoliv už pro solární barony, jak si to v zákulisních dohodách s politiky zařídili před 13 lety, ale především pro menší projekty jako jsou panely na střechách. To je dobrý signál. Další jsou méně radostné a spíše brzdí využití potenciálu obnovitelných zdrojů v ČR. O komunitární energetice tam není ani slovo.

Výraz komunitární znamená, že místní občané, malé firmy a obec mají vlastnický podíl na místním větrném parku, bioplynce nebo kogeneračním zdroji pro spalování biomasy, a tak jim z toho plyne taky určitý výnos. Dalším bonusem je nezávislost na dodávkách, a hlavně cenách energií, protože větrníky a postupně i slunečníky už se přibližují paritě, produkují elektřinu za ceny, které se moc neliší od elektřiny za sítě. Když ji budou dodávat přímo občanům, ušetří za distribuci, která dnes představuje polovinu elektrického účtu. Nová evropská směrnice o obnovitelných zdrojích, která byla právě schválena, výslovně počítá s drobnými samovýrobci a komunitárními projekty a zakazuje jejich diskriminaci.


Štěpán Chalupa si nemyslí, že zrovna u nás by ta parita začala tak rychle, možná deset let ještě bude nějaká podpora potřeba, ale trend je jasný, tudy to spěje. Zároveň je však zřejmé, že malé obecní projekty nelze pouštět do soutěže s komerčními energetickými firmami.



Také Milan Kazda, starosta Kněžic, a Eduard Kavala, místopředseda Spolku pro obnovu venkova (SPOV) a starosta obce Bělotín, poukazují na to, že smyslem těchto projektů není zisk, ale služba obci, nezávislost, tvorba pracovních míst, větší komfort bydlení, když dům vytápí obecní teplárna, a spousta dalších funkcí, které je ospravedlňují, i když je to ekonomicky na hraně. Co se stane, když se příští podpora bude přidělovat jen v aukcích? Dostane ji jen ten, kdo prodá za míň, a tam se obce asi hlásit nemohou. Zůstanou tedy bez podpory. Jenže bez podpory bude těžké investici zaplatit.

V Kněžicích se střídají exkurze jak na běžícím pásu. Bioplynka zpracovává odpady, které sváží ze širokého okolí a plyn produkuje elektřinu i teplo. Další teplo pochází ze spalovny slámy svážené zemědělci z 250 hektarů polí. Součástí obchodu je i to, že dostávají digestát z bioplynky, který po smíchání s kejdou nahradí minerální hnojiva. Zároveň vylepšuje půdu vkladem organické hmoty – a tím lépe zadržuje vodu.

Nikdy by se však do toho nemohli pustit, kdyby na začátku nedostali investiční dotaci, kterou stačilo doplnit 3 miliony korun z bankovního úvěru. I to je docela pálka pro obec s 500 obyvateli a ročním rozpočtem 600 tisíc korun, ale úspěšně to splácejí a za dva a půl roku budou venku. Pak začnou mít volné zdroje a mohou začít přemýšlet o dalším rozvoji svého obecního hospodaření, informuje starosta Kazda. Nejdražší současný projekt jsou kabely vlastních rozvodů, aby mohli občanům poskytovat obecní elektřinu i bez meziskoku přes drahého distributora.

Starosta Kavala z moravského Bělotína se také pouští do úvah o budoucnosti. Láká ho elektrolýza odpadů, což má podobný efekt jako bioplynka, ale tento plyn lze z 80 procent zkapalnit a potom používat jako naftu. Je tu však další zádrhel. Potřeboval by jistotu podmínek na dobu, která je delší než jedno volební období, aby všechno neuvázlo na předvolebních sporech. Tedy aspoň pět let.

Český návrh zákona zatím počítá jen se třemi lety v podobě Národního akčního plánu obnovitelných zdrojů, který je vydáván rozhodnutím vlády. Tam se stanovuje, kolik se dá na podporu a na co to bude. Zákon se zabývá jen provozní podporou (investiční jde jinudy), a ta se tedy bude rozdělovat formou zmíněných aukcí. Vyčlení se určité peníze a rozdělí se mezi ty, kdo požadují za jednotku elektřiny nebo teplo nejméně. O stabilitu se pak stará požadavek, aby vláda plánovala minimálně na tři roky dopředu, ale raději na pět let.

Česko bere jen ty tři roky, prostě málo. Podpora ke všemu není v zákoně, záleží na rozhodnutí vlády, která ji může klidně zrušit. S nějakým zvláštním režimem pro komunitární projekty se nepočítá. Ale zákon je pořád ještě v návrhu, takže tyhle obří blechy by se daly vychytat.


Podrobnější pohled na to, co se v obcích děje, přinesu jindy, teď ještě nabídnu část tiskové zprávy KOZE a Hnutí Duha, která požadavky zastánců obnovitelných zdrojů dokládá hlasy konkrétních aktérů:

Milan Kazda, starosta Kněžic:
“Když před deseti lety Rusko v zimě omezilo dodávky zemního plynu, tak byly energeticky soběstačné Kněžice asi nejpopulárnější českou vesnicí. Již tehdy bylo jasné, že naše kombinace bioplynové stanice a kotelny na biomasu je funkčním řešením, a další roky provozu to potvrdily. Kolegové s podobnými záměry potřebují podobný systém podpory, který umožnil vznik našeho projektu. Naše obec má taky další plány, bylo by škoda třeba nevyužít střechy obecních budov. Pokud má stát znovu začít podporovat OZE, tak nejlepší investice je do obcí a tím pádem do jejich obyvatel. Doufám, že schvalování nové legislativy v příštích měsících otevře další možnosti.”

Eduard Kavala, místopředseda Spolku pro obnovu venkova (SPOV) a starosta obce Bělotín:
“Obnovitelné zdroje znamenají pro český venkov velkou příležitost. Když se shodneme, že chceme energii raději od našich obecních dodavatelů nebo zemědělců než od Gazpromu, tak ji budeme mít. Stejně jako zemědělské podniky zvládly výstavbu a provoz smysluplných bioplynových stanic, tak venkov zvládne rozvíjet i ostatní obnovitelné zdroje. Nastavení schůdných podmínek v legislativě je nezbytnou podmínkou.”

Karel Polanecký, Hnutí DUHA:
“ V horizontu do roku 2030 nemá Česká republika jinou možnost, jak zvýšit produkci nízkoemisní elektřiny, než rozvíjet obnovitelné zdroje. Bez větru, fotovoltaiky a biomasy svoji fosilní závislost nesnížíme. Projekty provozované obcemi a sloužící k jejich užitku posouvají obnovitelné zdroje tam, odkud v úspěšných zemích odvětví vyrostlo a kde má stále významný potenciál.”

A nakonec diplomatická slova Štěpána Chalupy, předsedy Komory obnovitelných zdrojů energie:
“Návrh zákona se nezdráhám označit za nový plán A pro českou energetiku, poté co se ukazuje, že nové jaderné reaktory nemá kdo zaplatit ani postavit. Pravda, plán dost nesmělý a opatrný, nicméně zásadní je, že přichází včas, aby byl prostor o něm diskutovat a aby se na rozvoj OZE mohl stát, obce i občané včetně podnikatelů připravit.”

Zbyněk Fiala