Svátek má: Liliana

Politika

Velikost textu:

Vladimír Čermák: Kdo z koho aneb nula od nuly pojde

Vladimír Čermák: Kdo z koho aneb nula od nuly pojde

V posledním komentáři pro Prvnizpravy.cz jsem se snažil sdělit čtenářům tohoto webu, proč nemohu jít k prvnímu kolu prezidentských voleb.  

Vladimír Čermák
16.leden 2018 - 03:20

Došel jsem k závěru, že žádného z těch 9 uchazečů o české prezidentství nevnímám jako dostatečně kvalifikovaného pro takovou funkci. Ne, že by snad nikdo z nich neměl jistou erudici a s tím spojené kvalifikace pro jiné aktivity. Větší část z nich nějakou kvalifikaci určitě má. Někteří měli dokonce i  nadprůměrnou. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Vladimír Čermák.


Třeba Horáčkovy texty k některým Hapkovým písním považuji za dokonalé. Tedy za něco, co svědčí o jeho  špičkových kvalitách v této oblasti činnosti. To samo o sobě není málo, ale není to ani dost. Jiní jsou třeba  dobrými lékaři či jinými odborníky.

Podstata mého vnímání jejich nýmandství pro tak specifickou práci jako je být prezidentem ČR spočívá spíše v tom, co je diskvalifikovalo, než v tom co je kvalifikovalo k uchazečství  o pozici hlavy státu. S výjimkou Zemana nemohl nikdo z nich předtím získat s takovou pozicí osobní zkušenost, aby se vhodnost jeho volby dala s určitou jistotou odhadnout. Pokusil jsem se vysvětlit, proč ani Zeman nemůže ale být pro lidi jako já akceptovatelný. Zmínil jsem třeba jeho zálibu v napodobování feudálních zlozvyků spojenou s vydržováním naprosto zbytečného a drahého quasidvora na Hradě i v Lánech. Tento sklon byl a je pro  Zemana typický a je u něj nejspíše staršího data. Nikoliv snad proto, že měl potřebu si pořídit na Vysočině kus domu, který byl vybudován na bázi někdejší tvrze (jak s oblibou on i jeho blízcí zdůrazňovali při rozhovorech s novináři), ale spíše v jeho neustálém mentorování ostatních.

Jakoby on – při svých zjevných nedostatcích ve vzdělání (konec konců jde jen o absolventa VŠE, která měla a má do špičkové  vysoké školy velmi daleko) -  byl lepší a schopnější než jiní. Možná, že to  je  ten důvod.  Především však - ač sám se stal prezidentem až na stará kolena s již mírně podlomeným zdravím - neudělal lautr nic pro včasnou a cílenou přípravu svého kvalitního, špičkového nástupce. Žijí zde sice lidé, kteří byli schopni  založit třeba vědeckou školu a připravit si následníky (Drahoš k nim ale nepatřil), ale ve zdejší  politické praxi o tomto způsobu následnictví nic takového není známo. Sice se kdysi o E. Benešovi tvrdívalo, že byl žákem TGM, ale vzhledem k jeho dvěma velkým historickým selháním i k jiným jeho defektům za něj může být tento „president-budovatel“ těžko považován. 

U nás se stalo špatnou tradicí, že se do politiky s tímto záměrem (vychovat své žáky) nevstupuje. Zeman ostatně nikoho takového nebyl schopen připravit  ani  na sklonku svého premiérství. I  proto jsme nejspíše museli zažít  Grosse a celou tu  sqadru  neschopných předáků sociálních demokratů i jiných politických předáků, kteří přišli brzy po něm. Nejspíše si ale na své solitérství   zvyknul již tehdy, a možná byl na to  - bůhvíproč -  i hrdý. Má to ovšem neblahé důsledky pro to, co by se dalo nazvat jeho politickým stylem  nebo i chováním.

Lidé pohybující se kolem vrcholových politiků v Čechách totiž rádi projevují své lokajství  a ochotu doslova  lízat svým pánům paty, a lézt jim – k jejich radosti - až bůhvíkam. Vědí, že to těmhle osamělcům jako Zeman (před ním i Klaus či Havel) dělá dobře, i když by se bez takových dvořanů měli obejít. Ti z Čechů, kteří se chystají v druhém kole dát svůj hlas Drahošovi, mohli být proto ve svém odporu proti Zemanovi stimulováni právě jeho zálibou obklopovat se tímto druhem lidí, z nichž jisté dokonalosti dosáhl jeho někdejší protokolář  (Čermák: Mr. Forejt - once again).

Věnují-li tito volitelé svou přízeň jeho konkurentovi, měli by být včas varováni, že možná budou zažívat pocit jakéhosi deja vú. Ani Drahoš ve svém okolí nemá  přiměřené množství lidí, o nichž by bylo známo, že jsou schopni samostatného a hlavně nezávislého myšlení. Ostatně i o něm a jeho kvalitách víme velmi málo. Některé informace kolem něj jsou zjevně pečlivě tajeny. Třeba i o členství v KSČ do roku 1989. Ti, kteří mu dají svůj hlas si tak nejspíše budou moci „užít“ pocit, který znají z nedávné doby, kdy většina premiérů a ministrů také dokázala své politické aktivity a zkušenosti z minula pečlivě tajit. O některých to moc jistě není známo dodnes.

Ostatně zde nejde jen o počet lidí, kteří „smějí“ uchazečům o prezidentské křeslo  sloužit a radit  jim. Za doby SSSR, který lidé s rudou legitimací tak horlivě obdivovali, to tak bylo. Špatné návyky se projevují často především u lidí, kteří nejsou schopni se od své minulosti distancovat, a to ani dnes. Nejde jen o to kolika a jakým lidem z minulosti dnešní uchazeči o prezidentství naslouchají.  


Mnozí lidé s  „minulostí“, za kterou  se dnes  v soukromí možná dokonce stydí,   mají snahu spoléhat se stále na to, co se naučili v různých kursech a školeních pro kádrové reservy  normalizačního Česka. Jsou to  lidé s mnoha špatnými návyky a ti, kterým „náčelníkovali“ v minulosti, to na jejich jednáních měli  příležitost poznat.  Nemějme proto iluse o kvalitách lidí tohoto druhu. Právě proto je u nich členství v KSČ před voliči pečlivě tajeno, stejně jako informace o tom, jak se v řízení velkých organizací, v jejichž čele už stáli, dříve osvědčili.

Nemějme iluse ani  o nekonečné nudě, kterou kolem sebe v důsledku absence tvořivého myšlení lidé tohoto druhu dokáží šířit. Ne snad, že by Zemanovy bonmoty zrovna svědčily o tom, že současný prezident nudný není. O jeho  schopnostech aktuálně se vzdělávat a umět se poučit  z vlastních chyb, což  mj. předpokládá nejdříve schopnost si takové chyby a omyly přiznat, toho moc nevíme. Z jeho veřejných vystoupení se jako veřejně činná osoba proto jeví nepřiměřeně vulgární. Někdy až za hranou slušného chování. Ani Zeman tedy nebude pro mnohé volitele „to ořechové“.

Pro lidi jako já z toho ale vyplývá, že nemáme šanci nikomu dát své hlasy a najít mezi nimi „svého“ vhodného uchazeče o volbu. U jednoho z uchazečů o naše hlasy nám tedy hrozí nekonečná  nuda a ticho po pěšině ohledně jeho politické minulosti, u druhého z kandidátů na české prezidentství   zase zjevná neschopnost inspirovat druhé lidi k hrdosti na představitele svého státu. V obou případech  jde navíc o zjevně dost sebestředné lidi, bez  jakékoliv  propracované  vize společnosti, k níž bychom jako celek měli společně směřovat. Prostě zase jedna promeškaná příležitost zvolit do čela státu někoho s pěti Pé. Zdá se, že nám ten rok 2018 nezačíná moc dobře. Končí komentář Vladimír Čermák.
    
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)