Svátek má: Zuzana

Zprávy

Velikost textu:

Asijské komentování: A potom, že na světe není veselo

Asijské komentování: A potom, že na světe není veselo

Dnes je mediální povětří podobné jako v 80. letech. Dříve probíhal pseudo ideologický boj mezi východem a západem (socialistickým a kapitalistickým blokem), dnes probíhá pseudo ideologický boj mezi východem a západem (mezi Čínou s USA a jejich fanoušky).

Ilustrační foto
6. července 2020 - 09:01

Občas do tohoto mejdanu vezmou zápaďáci také jako úhlavního nepřítele i Rusko. Pokud se podíváme třeba na hongkongské informační médium Asia Times, obsah komentářů je studeno válečnicky únavný podobně jako v Evropě, uvádí publicista František Roček.

V uplynulém týdnu se dozvídáme z Asia Times, že čínsko-americký spor je stále nebezpečnější, jak militarizují své jednání též severoamerikánští spojenci v Asii a Tichomoří. Jenže, komentáře jsou nudné, protože se ozývá již ošoupaný kvikot: V jednom komentáři Gordon Watts vysvětluje, že obavy rostou a intenzivní soupeření by se mohlo rozšířit do „ozbrojeného konfliktu“. Watts píše nesmysly.


Zapomíná na historii: Na obou stranách barikády je líná politická sebranka, podobně jako za studené války. Nikdo si nepřeje konflikt, ale postupné získávání bodů na úkor toho druhého pomocí vtíravé politiky vůči slabším protivníkům i spojencům. Žádný politik na kterékoliv straně by nevyměnil tučné koryto za nejistotu devastující konfrontace.

Strašení je poněkud nudné

Místo pragmatického pohledu z útrob politických institucí a štábů, se dostávají na povrch jenom žvásty. Jedním z „osudových“ motivů je např., že Japonsko se musí bát dvou bubáků: Číny a Severní Koreje.

Severní Korea může hrozit, ale její raketový arzenál je slabý a armádní potenciál je zastaralý, obranný – hrozí jako dikobraz: bacha na mé ostny. Severokorejská elita chce přežít, nic více.

Ohrožení Japonska? Ve hře je sice spor o pár ostrovů, či spíše o ekonomickou zónu kolem nich, ale jinak nic. Japonsko nemá expanzivní potenciál, pouze chce vyrábět a vyvážet co nejvíce. To je všední snaha přetechnizovaného státu.

V souvislosti s tím Japonsko nechce na své pevnině instalovat nový (americký) protiraketový obranný systém. Proč došlo k tomuto momentálnímu rozhodnutí?

Japonské zrušení instalace dvou systémů protiraketové obrany Aegis Ashore nebylo způsobeno místními stížnostmi proti základně raket, navzdory tomu, co tvrdí japonští politici. Stále více to vypadá, jako by Japonsko nechtělo být „chyceno uprostřed“ v konfrontaci mezi Spojenými státy a Severní Koreou nebo v konfrontaci s Čínou. Proč by měly japonské rakety chránit americké vojenské základny?

Podle japonského ministra obrany se země bude spoléhat na ne příliš spolehlivé Patrioty a též na výkonné rakety systému Aegis na palubě lodí určených pro protiraketovou obranu Japonska, dumá Stephen Bryen.

Kšeft je nade vše. Číňané i Japonci cítí stejné: Konfliktní situace by obě ekonomiky zbytečně oslabila. Toshihiro Nakayama, profesor na univerzitě Keio, dlouhodobě se zabývající hemžením v USA, upozorňuje, že nemá smysl považovat Čínu za nesmírně nepřátelskou, schopnou pouze pochopit sílu. Japonsko, stejně jako jiné země, musí najít oblasti, do kterých lze zapojit Čínu, vybudovat důvěru a vyřešit problémy. Je to obezřetný a inteligentní přístup, který připravuje Japonsko na řadu nepředvídaných událostí - zahrnující jak Čínu, tak USA.

Ale přesto, nezapomeňme, že Japonsko se nedokáže smířit s možností, že v okolních mořích vzrůstá síla čínského loďstva v souvislosti s územním sporem Japonska s Čínou ve Východočínském moři. Jako by nestačilo, že Ruská federace Japonsku stále vzkazuje, že jim nevrátím žádné z Kurilských ostrovů. Jednou prohráli války 2. světovou válku a šmytec. Ale mohou na ruských Kurilách investovat.

Australská nuda


Je až komediální, že severní Amerika byla kolonií Velké Británie, dnes je Velká Británie kolonií USA. Až se tomu kuloárově politici a diplomati z USA smějí.

A s britskými politiky jsou na vlně této módy také Austrálie, maličký Nový Zéland a Kanada. Tato komedie má historické pozadí: „Námořní velmoc Velká Británie vybudovala základny v přístavech po celém světě a ovládala oceány. Po druhé světové válce její roli převzaly USA, které byly rovněž ochotné vést války k prosazení vlastních zájmů. Anglosaská dominance obepjala celý svět a jejím projevem je například spolupráce výzvědných služeb Velké Británie, USA, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu v programu Five Eyes.“ (ceskapozice.cz, 3.6.2020, Petr Pietraš - Stará britská geopolitická teorie v novém německém hávu)

Proto australští politici podobně jako jejich americký spojenec se přidává k protičínskému zpěvu a k výzvě k odhalení kruté pekingské role v šíření koronaviru.

Australané také oznámili zásadní posun ve své obranné strategii s cílem čelit hrozbě Číny v indo-pacifickém prostoru. Mezi novými hračkami budou mít za miliardy rakety dlouhého doletu, satelitní sledování a další protiopatření, hlásí Alan Boyd, a jedním dechem k tomu je dodáváno, že to bude úžasný kšeft pro výrobce zbraní v USA.

Čína obvinila Austrálii z „vedení zintenzivňující se špionážní ofenzívy“ proti Pekingu, včetně špehování studentů a pokusu obrátit Číňany proti jejich vlastní zemi.



Momentální tendence vydávat za zásadní?

U politických komentářů je největší chybou, že momentální kroky jsou považovány za významné děje. V asijském komentování se objevil názor, že pekingské (provizorní) přátelství s Ruskem je rozhodně pryč, když Moskva vyjádřila podporu Indii v jejím hraničním konfliktu s Čínou. Ještě k tomu souhlasila s obchodem se zbraněmi směr Indie.

Zatímco Rusko a Indie jsou členy čínské Šanghajské organizace pro spolupráci, moskevské vztahy s Dillí sahají mnohem dále, napsal Chris Gill. Ale jeho dumání je k ničemu, protože sami diplomaté nevěří tomu, co právě účelově říkají, a kromě toho Rusko dodává zbraně Indii i Číně. Protože Čína je stále více soběstačná ve výrobě zabíjecí techniky, indický zájem o ruské zbraně je vždy vítaný.

Ruské dodávky zbraní Indii neohrozí potenciál Číny, ale pomohou ruskému průmyslu. Rusko ví, že Indie hraje třetí housle, a v případě potřeby bude zobat z ruky Američanům (USA), pokud za to dostane příslib velkých zbrojních dodávek (tak trochu) za příjemnější cenu.

Komentovníci také mají Vánoce z toho, že začala indicko – čínská obchodnická rvačka: Indie vyhlásila technologickou válku Číně, a nepodporuje desítky populárních čínských mobilních aplikací, jako jsou Tik Tok a WeChat. Odborníci ale upozorňují, že existuje technologická provázanost v tolika oblastech, že by bylo lépe, kdyby indické nacionalistické bojkotnické ztopoření potichu vyvanulo. Není jisté. jak velké ztráty bojkot přinese (z dlouhodobého horizontu) i indickým horkým hlavám.

Čínsko – indické vztahy budou ještě velmi zajímavé. Se vzestupem Indie jako regionální mocnosti se mění rovnováha moci mezi Indií a Pákistánem, přičemž slušně řečeno Pákistán ztrácí dech, a USA se snaží v posledních letech všemocně tulit k Indii jako nové milence a spojenci. Proto Indie obsadila vyšší místo v čínské agendě.

Pákistánský horor ve vlastní korona-šťávě

Také se občas objeví zpráva o tom, že to jde od deseti k pěti v Pákistánu. Pákistánský premiér Imran Khan a jeho koaliční vláda neví jak dál.

Houstnou politické tlaky, islamisté si přihřívají polívčičku stále veseleji, covid-19 mohutní a zdravotnictví se pod náporem nemoci rozpadá, ekonomika stagnuje a bez čínských investic by již dávno nastala katastrofa. A Alláh mlčí. Nevylučuje se ani možnost, že Khanova vláda zátěž nepřežije. Jedinými vítězi budou islamisté, aniž by z toho měli chudí lidé užitek. A nepřímo to posílí i pozice hnusného Talibánu v Afghánistánu.

V Asia Times varovali již 22. června, že v Pákistánu kvůli korona-hnusu bude náramný hukot. V článku „Pakistan’s Covid-19 timebomb set to explode“ autor upozorňoval, že pákistánský covid-19 explodoval natolik, že laxní přístup premiéra Imran Khana riskuje masivní lidskou katastrofu, protože pacienti s korona-hnusem doslova bojují o „vzácná“ nemocniční lůžka.

Když Pákistán ohlásil v polovině března svůj první případ covid-19, vládní pákistánští vůdci Tehriku-e-Insafu (PTI) odbyli včasné varování jako pouhý mírný případ chřipky. O čtyři měsíce později se Pákistán prudce posunul na celosvětové tabulky infekcí koronavirem na 15. místo s více než 181 088 případy a 3 590 úmrtími. Ale již 5. července ráno se Pákistán přiblížil k první desítce šampiónů nejzatíženějších států svým 12. místem, 228,474 oficiálně potvrzenými případy a 4 712 zemřelými. A bude hůře.

Optimisté počítají jenom s 10 000 zemřelými, ale kromě rostoucích lidských ztrát se očekává, že krize covidu-19 zasáhne pákistánskou ekonomiku zvlášť tvrději než jiné státy. Farrukh Saleem, renomovaný ekonom a analytik odhaduje, že mezi 15 až 20 miliony lidí bude bez práce, zatímco 30 až 40 milionů se dostane pod hranici chudoby. Což bude velký problém ve státě s 212 miliony obyvatel.

Asad Umar, vedoucí Národního velitelského a operačního střediska (NCOC), které řídí pákistánský protikoronavirový program, uvedl, že podle současných trendů očekává do konce července 1,2 milionu infekcí.

V článku z 22. Června bylo poukazováno na místní zprávy informující o rozzlobených rodinách pacientů s covidem-19. Rodiny útočily na lékaře a rozbíjely zdravotnická zařízení, protože jejich nemocným nebyla poskytnuta zdravotní péče. Místní novinové titulky naznačují, že pacienti „doslova bojují o nemocniční postele“.

Premiér Khan byl proti úplnému zablokování pohybu osob karanténními akcemi, protože lidé jsou odkázáni na každodenní výdělky a dělníci budou umírat hlady, pokud nebudou mít možnost pokračovat v práci.

Vysoký zdroj na ministerstvu obrany řekl Asia Times, že Khanův tvrdší postoj proti karanténním opatřením pramení z jeho obav z ochromení průmyslového a obchodního impéria napojeného na vojenský komplex (což by se mohlo zhroutit, kdyby bylo vynuceno úplné odstavení průmyslové a obchodní činnosti v klíčových oblastech).

To bylo nakonec ještě několik poznámek z Pákistánu.
A potom, že na světe není veselo.


(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)