Svátek má: Zita

Zprávy

Velikost textu:

Hongkong je protest proti Pekingu a co Singapur, tam je vše cool?

Hongkong je protest proti Pekingu a co Singapur, tam je vše cool?

Je zajímavé, že demonstrace v Hongkongu jsou vydávány za protest vůči sílící pekingské diktatuře a šmírování, ale celkem blízký Singapur je cool?

Z Hongkongu
8. září 2019 - 06:20

Totální technologicko – digitálně – šmírovací mikrocivilizace dnes již efektivně působí v nedalekém Singapuru. Tam to nikomu dnes nevadí…, píše publicista František Roček.

Úroveň sledovací technologie dosáhla už takové úrovně, že přinejmenším 30 zemí světa dokáže automaticky sledovat pohyb zájmových osob na veřejnosti pomocí strojového učení a analýzy obrazu z bezpečnostních kamer. Není náhodou, že lídrem v této oblasti se pomalu stává Čína. Ale podle odborníků Singapur je prý podobných praktik schopen roky.

Vybudovat rozsáhlý národní kreditní systém (občané jsou hodnocení body podle toho jak jsou režimně přítulní) by nebylo možné bez obrovských investic do moderních technologií včetně umělé inteligence. Čína se inspirovala postupy, které se osvědčily v Izraeli a v Singapuru.

Na zeměkouli roste počet šikovných společností, které vyvíjí řadu softwarových nástrojů, pomocí kterých je možné sledovat uživatele na síti. Patří k nepřátelům internetu a šikovných telefonů. Bezpečnostní složky s některými firmami spolupracují a kupují od nich špehovadla tohoto typu: Patří mezi ně USA, Jižní Korea, Singapur, Polsko, Česká republika, Španělsko, Itálie, Švýcarsko, Maďarsko, Austrálie, Lucembursko, Bahrajn, Saúdská Arábie, a další nejméně dvě desítky států.

Přehled je nade vše, proto v Singapuru dokonce systém pro monitorování dopravy v reálném čase umožňuje určovat silniční poplatky na základě poptávky, což dovoluje optimalizovat využití silnic na celém ostrově.

V článku Příští totalita? (Saša Uhlová, Právo, 14.6.2018) autorka uvedla:  „V Singapuru tě všude hlídají kamery. Už na letišti si tě naskenují a pak tě pořád sledují a vědí, kde se pohybuješ,“ vyprávěl mi bratr zážitky z cest. „No to je hrůza! A co je tam vlastně za režim?“ zeptala jsem se. „Formálně demokracie,“ vysvětlil mi brácha. Asi nejsem jediná, komu se při představě neustálého sledování vybaví román George Orwella 1984…“

V Singapuru jako v ostrovním městě je pořádek, což vám potvrdí článek „Nahlédněte do budoucnosti. Singapur je tropickým ostrovem neliberální demokracie“. (info.cz, 30.6.2018, autor Marek Hudema)

Uvádí: „Americká organizace Freedom House hodnotí Singapur jako „částečně svobodný“ pokud jde o přístup k internetu a jeho cenzuru a stejně tak hodnotí i stav politických svobod a občanských práv v zemi. Zákony výrazně omezují možnosti shromažďování nutností předchozí registrace či možnosti zásahu i proti hrstce protestujících. Když se někde trvale schází deset a více lidí, musí být zaregistrován jako organizace. Volně kritizovat vládu lze jen v parku Hong Lim, kde je Koutek řečníků inspirovaný podobným zařízením v londýnském Hyde Parku. I tady však existují omezení. Pokud někdo svou řečí „naruší veřejný pořádek“, policie proti němu zasáhne…

Návštěvníka města zároveň zaujme neuvěřitelný počet kamer, které jsou doslova na každém rohu. Na sloupech mezi mrakodrapy, na domech v uličkách tradiční čtvrti Malá Indie či na schodištích obecních paneláků. Nedávno je doplnily takzvané chytré lampy, jejichž kamery jsou napojeny na systém rozeznávání obličejů a doplněny o další čidla. Vládní úředníci sledují i přístupy na internet či telefonu…“

Čili Hongkong z hlediska svobodného křičení a poskakování je na tom mnohonásobně lépe, ale v Singapuru má zase každý jistotu, že bude mít byt, když tam 80 % bytového fondu vlastní městský stát.



Rozpoznávání jako bojová hra

Demonstrace umožňují odhalovat nedostatečnost funkce kamer a dalších senzorů, protože se proti sledování demonstranti snaží chránit. Čím jsou vynalézavější, tím více nutí bezpečnostní aparát hledat další metody sledování a vyhodnocování pohybu osob.

Bezpečnostní složky se musí naučit pomocí senzorů rozpoznávat na postavách v pohybu důležité individuální charakteristiky i jedinečné detaily na oblečení a součástkách jejich výstroje. V ohromné databázi na první pohled bezvýznamných snímků lze najít souvislost, pokud systém vyhodnotí, že drobnou jedinečnost má na sobě postava na několika místech, kterými postupně procházela až na místo demonstrace. Software vyhodnotí blízkou shodu řady různých snímků, až se může dojít ke snímku, kde postava nebude mít ještě zamaskovanou tvář.

Znamená to operativně vyhodnocovat informace z kamer prakticky v celé oblasti Hongkongu? Umělá inteligence to zařídí…?

Nakonec nemusí být potřeba vědět přesně kdo je na aktuální demonstraci, kdo provádí násilné akce. Maskovaný demonstrant podle jedinečných mikro detailů může být později odhalen ze snímků kamer na příchodových trasách do oblasti demonstrací.

Jde o to šmírovat lidi plošně. To neznamená plošné sledování, ale na velké ploše najít nejdůležitější body, kterými právě určitým směrem lidé „protékají“.

Znamená to, že poučení je v tom, že se nejedná jenom o využití stacionárních senzorů (stožárů) a policejních autíček, které nejsou neviditelné. S nestacionárními senzory je spojena i možnost nasazení dronů. Ne, že by létaly nad demonstranty, ale donesou na určité místo na určitou dobu kamery. Tím lze sledovat demonstranty, když směřují ze svých domovů, čajoven či pracovišť na vzdálené místo ke svolané demonstraci.

Protože každý člověk má na sobě, na svých věcech a oblečení nějaký jedinečný téměř nepostřehnutelný znak, software si s tím poradí. Bude přitom ignorovat lehce snímatelné stopy jako nálepky či skvrny od špíny. V těchto drobných ale důležitých detailech je budoucí úspěch prodeje softwarových čínských šikovností zahraničním bezpečnostním šmoulům.


Značkování jako bezpečnostní hobby

Vodní děla stříkala na demonstranty modrou kapalinu kvůli jejich pozdější identifikaci. Mohly být vyzkoušeny také jemné aerosoly na některé skupiny demonstrantů s chemickými látkami bez zápachu a barvy, které by si lidé odnášeli z demonstrace, a mohli být nenápadnými senzory identifikováni později mimo zónu demonstrací. Nepomohli by demonstrantům ani deštníky, protože jemné aerosoly víří ve vzduchu všemi směry. Nemuseli by demonstranti ani cítit, že se pohybují v aerosolovém mraku. Ale taková sofistikovaná opatření by byla na místě, pokud by bezpečnostní aparát věděl jak efektivně získané informace využít.    

Demonstrace se odehrávají v jednom z nejvyspělejších regionů na světě. Bezpečnostní aparát se musí vyrovnat také s technologiemi (aplikacemi) v mobilních telefonech využívajících nejenom frekvence mobilních sítí, ale i v dalších pásmech.

Ke sledování bezpečnostních silám pomůže také zbraň demonstrantů zvaná internet. Protože o dalším postupu při demonstracích se rozhodovalo v debatách a hlasováních na internetových fórech, mohou být policejní jednotky při sledování diskuzí v předstihu uvedeny v některých sektorech do pohotovosti. Včetně monitoringu osob na přístupových trasách ještě ve velké vzdálenosti od místa demonstrace.

V souvislosti s tím je poněkud úsměvná vize: „V přímém přenosu můžeme sledovat, jak se z Hongkongu stává laboratoř budoucích revolucí a zdroj neocenitelných zkušeností a reflexe pro protestní hnutí v západní Evropě a USA….“ (a2larm.cz, 28.8.2019, Matouš Hrdina: Protesty v Hongkongu jsou laboratoří moderní revoluce)

Zároveň tato vize odůvodňuje tezi, že západní (demokratické) bezpečnostní aparáty rády Říši středu zaplatí za jejich zkušenosti a zajímavé bezpečnostní software.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)