Svátek má: Zita

Zprávy

Velikost textu:

Možná se dočkáme v Hongkongu dne „X“

Možná se dočkáme v Hongkongu dne „X“

Když se mě nepřátelé ptají, co říkám na dění v Hongkongu, odpovídám po pravdě, že se o nic nejedná. Proto sledovat dění v Hongkongu považuji z evropské dálavy stejně zajímavé jako dění v zoo.

Jedna z demonstrací
22. srpna 2019 - 09:01

Karty byly rozdány dnem, kdy Britové vypadli ze své kolonie, která jim ještě zůstala po válečném vydírání Číny kdysi v minulosti, uvádí ve svém komentáři František Roček. V roce 1997 byl předán Hongkong Británií pod čínskou správu. Čili čínská administrativa měla 20 let na vytvoření mocenské základny v této oblasti.

Hongkongská suverenita možná brzy skončí

Cílem veškerého pozvolného čínského oficiálního dění je Hongkong dostat postupně (a nenápadně) do svého jednotného systému. Zároveň má zájem čínská administrativa o urychlení tohoto procesu.

„Peking nechce čekat dalších, dejme tomu, 28 let a chce vlastně, aby Hongkong se stal Čínou, dejme tomu, už dříve než vyprší smlouva, kterou podepsal s Británií,“ uvedl sinolog Filip Jirouš (ČT 24, 16.8.2019, pořad Horizont, 21.31.hod.)

Z dlouhodobého hlediska je pro Čínu vlastně dobré, že tam teď je zahuštěný kotel vzteklosti a demokratického manifestování. V překladu do politické čínštiny to znamená, že tam jsou nezákonné nepokoje narušující chod aglomerace. Je jenom otázkou času, než Čína Hongkong zpacifikuje, protože nepokoje znemožňují zákonnou správu oblasti.

Výbornou zprávou pro čínskou centrální mašinérii je, že organizátoři protestů odmítli plán správkyně Hongkongu na vytvoření jakési žvanivé platformy, na které by si čínští mocipáni (zastupovaní hongkongskými mandaríny) diskutovali s protestujícími. Plán označili hongkongovití protestanti za past, s cílem získat čas. Podle místopředsedy Občanské fronty za lidská práva Wong Yik-moa správkyně Hongkongu Carrie Lamová „vůbec nevyšla vstříc“ požadavkům demonstrantů, kterými je např. skutečná demokracie.

Odmítnutí dialogu je pro Peking dobrou zprávou při zhodnocování různých scénářů jak Čína převezme moc v Hongkongu dříve, než vyprší smlouva se zmenšující se neVelkou Británií. Čas je na straně čínského vedení. Čím déle demonstrační mrňouchání bude trvat, tím větší budou mít pekingští mandaríni větší legitimaci se „vyrovnat“ s problémovou situací.

Osobně bych sázel na scénář, že jednoho dne (či noci) Čína vyhlásí, pokud neskončí veškeré nezákonné pouliční akce, nebude obnoven řádný chod všech institucí v oblasti Hongkongu ke dni X, v den X + 4 převezme pevninová Čína kompletní správu nad Hongkongem, a tím „bude muset“ ukončit platnost dohody s Británií.



Hlas lidu a mobilních telefonů

Zprávy z Hongkongu jsou nudné. Ještě v 3. Srpnovém týdnu (o víkendu) protesty provázelo násilí, ale ve 4. týdnu (resp. v neděli) protestující nechtěli dát vládě záminku k použití síly. Podle organizátorů demonstrovalo na 1,7 milionu lidí, ale nikdo neví kolik lidí to ve skutečnosti bylo. Neznamená to nic.

Lidé spontánně demonstrují. Viz srpen 1969, nebo když o něco později naši hokejisté porazili sovětské. Nebo letošní protibabišovská občasná srocení v Čechůnii.

Žádný průměrně inteligentní člověk z Hongkongu nemůže mít radost z přidružení jejich aglomerace k Číně – velkému regulátorovi. Proto není problém po 11 týdnech protestů vyhecovat do ulic další lidi. Pokud se v tisku objevují dumky typu „rozsah protestů podtrhuje masivní podporu hnutí za větší nezávislost na Číně“, objevují novináři Ameriku.

Velikost protestů neznamená vůbec nic. Hlas lidu a mobilních telefonů alias foťáků je nepodstatný.

Pokud podle analýzy deníku The Washington Post se odmítnutím násilí podařilo hongkongským demonstrantům překonat represivní metody policie, jde o chybnou dedukci.

Není důležité, zda jsou demonstrace násilné či poklidné, nemají být žádné.

Proto teď technologové čínské bezpečnosti zvažují jaké varianty scénářů přicházejí v úvahu při dalším postupu. Důležité je sebrat protestantům naději. Aby neměli za co bojovat, aniž by to bylo pro čínskou vládu komplikované a nákladné.

Hongkong je odepsaný

Nebude to pozítří, ale jedno je jisté již dnes: I v českých médiích se hovoří, že města jako Šen-čen nebo Šanghaj postupně zvyšují svou váhu. Dnes je již jasné, že z preventivních důvodů Čína zvýší význam jednoho nebo několika měst tak, aby potlačili význam Hongkong pro Čínu, a tím i v zahraničí. Již dnes jistě probíhají mezi čínskými mandaríny taktická jednání, jak snížit význam Hongkongu v reálném čase.

Čína je v bezpečnostních otázkách naprosto pružná, neexistují žádné mantinely. Možná se dočkáme v Hongkongu dne „X“ nebo pekingští mandaríni vymění soudružku správkyni Hongkongu Carrie Lamovou a další úředníky, mohou vyvolat zdání ústupků (na krátký čas) vůči demonstrantům, aby v dalších měsících dokončili evidenci nejproblémovějších osob. Jistě jich nebude více než půl milionu. Což v čínských podmínkách je jenom středně velký úkol.

Kdo je v evidenci, je potravou pro systém…

Mandát nebes

Je nepravděpodobné, že by pekingští mandaríni prohráli. Bude k tomu mít Peking totiž mandát nebes. Neboť mandát nebes má každý kdo má za sebou finanční i politicko – vojenskou moc.

Vždyť v době výročí 30 let od demonstrací na náměstí Tchien-an-men, které skončily krvavě, je třeba si připomenout, že západní vlády byly v kuloárech rády, že s demonstranty čínští mandaríni zatočili, aby to neovlivnilo kšeftování. Dnes je situace obdobná.

Přijměte prosím jeden úryvek z knihy:
„V desítkách korporací se zahraničními vlastníky a managementem panoval stále větší neklid z možnosti, že studenti přinutí vládu ke kroku, který povede k celosvětovému zhroucení důvěry ve schopnost Číny spravovat vlastní záležitosti.

Tom, agent CIA, který v posledních dnech z náměstí Tchien-an-men prakticky neodešel, to formuloval břitčěji: „Pokud by měli Číňané zasáhnout, měli by zasáhnout hned. Zvnějšku to vypadá jako by hrstka dětí vydírala vládu. A to nemůže podporovat nikdo, byť by se tak dělo ve jménu demokracie.

… Z hlediska vyšších zájmů Spojených států i jejich evropských partnerů byli studenti obětovatelní. Nikdo si nepřál jejich smrt. Ale nikdo ze zpravodajských důstojníků, podnikatelů ani jejich vlád nehodlal riskovat vlastní zájmy jen proto, aby čínským studentům zajistím úspěch…“ (Gordon Thomas, Prameny draka, Nakl. Brána-Knižní klub, Praha 2002, str. 196 – 197)

Thomson věděl o čem píše. Hovořil nejen s řadou západních agentů a novinářů a čínských aktivistů, ale také měl možnost kvůli speciální propustce po masakru na náměstí hovořit i s veliteli a vojáky, kteří se zúčastňovali potlačování demonstrací. Thomson jako autor desítek knih  a TV reportér věděl, o čem hovoří,  když vzpomínal: „Čínské hnutí za demokracii se … stalo jedním z neinfiltrovanějších a nejzkorumpovanějších protestních hnutí, kam lidská paměť sahá.“


Tzv. demokratičtí západní mocipáni dnes vědí, že demonstranti tahají za velmi krátký konec čínského provazu, a těžko z toho západ vytříská nějaký politický kapitál. Takže, opět se o nic nejedná.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)