Svátek má: Lukáš

Komentáře

Kateřina Konečná

europoslankyně (KSČM)

Afghánistán. Kdo ponese odpovědnost a kdo to zaplatí?

Dlouho jsem zvažovala, zda má smysl se vyjadřovat k situaci v Afghánistán – vždyť přece KSČM jako jediná politická strana byla proti účasti ČR na válce, kterou vedly Spojené státy v Afghánistánu.

Téměř vše, na co jsme upozorňovali, se naplnilo. Přece jen si ale neodpustím několik bodů.
  • Za prvé: Nemá cenu si cokoli nalhávat – Tálibán prostě vyhrál.
  • Za druhé: Vyhrál i přesto, že “vládní” vojska 20 let cvičily špičky z USA a NATO - kapacity ve všech oblastech vojenských i politických.
  • Za třetí: Vyhrál i přesto, že “vládní” vojska měla k dispozici nejmodernější techniku (mimochodem USA za 20 let investovaly do této války téměř bilion dolarů!).
  • Za čtvrté: Vyhrál i přes masivní převahu lidských sil (300 tisíc “vládních” vojáků vs. 90 tisíc Tálibánců). Jak je možné, že de facto guerilly farmářů porazily nejsilnější vojenský pakt během pár dnů?
  • Za páté: Tálibán vyhrál dokonce navzdory tomu, že se nám ještě před několika dny snažila Česká televize namluvit, že postup USA byl a je naprosto správný (jak jinak taky, že?).
  • Za šesté: V Afghánistánu se rozhodně nebojovalo za svobodu a demokracii (této pohádce vymyšlené jako alibi pro vedení válek Spojených států a neustále omílané servilními médii snad věří už jen ti nejnaivnější).
  • Za sedmé: Tálibán vyhrál mj. díky podpoře místních obyvatel, pro které se za posledních dvacet let (bohužel) stal nositelem národně osvobozeneckého boje a hlavní opozicí ke zkrumpované vládě která, jak teď vidíme, čerpala svojí legitimitu pouze a jenom z přítomnosti zahraničních vojsk.
  • Za osmé: “Vládní” vojska se vzdala téměř bez boje – evidentně nadšení pro americké pojetí demokracie z nich vyprchalo stejně rychle, jak rychle umí vzlétnout vrtulník evakuující americké představitele. Je dobré sledovat, které státy prchají a která zahraniční zastoupení zůstávají. Evidentně ne všichni jsou/byli v zemi považováni za okupanty.


Nečekala jsem nic jiného než to, že se v nějaké fázi objeví obvinění Ruska a Číny, že jsou to oni, kdo mohou za celou situaci v zemi. A nemýlila jsem se. Na rozdíl od pracovníků ambasád zemí, jejichž vojáci jsou mnohými považování za okupanty země, totiž Ruská federace a Čínská lidová republika svá zastoupení v zásadě neomezila. Naopak. Oba státy se nechaly slyšet, že chtějí jednat, ne střílet. Ale chápu, že toto pojetí se lidskoprávním aktivistům a liberálům vyznávajících humanitární bombardování a vyvážení demokracie na hlavních pušek moc nelíbí.

A co je na celé věci nejhorší? USA/NATO se podařilo prakticky svými kroky vytvořit stát v rukou islamistů. Za dvacet let války je výsledkem ještě silnější pozice radikálních islamistů v regionu a velmi pravděpodobný návrat islámského práva a útlaku. Gratuluji!

Je zajímavé, že neomylní vojenští experti NATO neprohlédli, jak se bude země vyvíjet. Vždyť český účastník misí Martin Šanda v rozhovoru pro Mf DNES řekl: „Já si myslím, že kdokoliv do Afghánistánu vstoupí a není zván, dopadne stejně.“ Dále pak dodal: „Tálibán tam skrytě podporuje 20-30 % lidí. To, co si malovali spojenci, že je vycvičí a předají jim zemi, bylo evidentně špatně. A bylo jasné, že se přerod v demokratické zřízení nepodaří.“



Spoustu by se dalo rovněž říct k samotné vládě v Afghánistánu, kterou vojska NATO držela při životě. Zatímco prezident Ghaní jeden den vykřikoval, že zůstane až do konce, za pár dnů už utíkal, podle mnohých s obrovským množstvím peněz. Ukazuje to jen, jak moc upřímně to se svou zemí myslel. Mimochodem, když USA organizovaly s Pinochetem převrat v Chille, prezident Allende zůstal až do konce, kdy byl zabit. Jsem zvědavá, kdo na tuto oběť válek USA 11. září vzpomene.

Ale zpět k Afghánistánu - Kromě očividných vítězů a poražených však existují i ti, o kterých se tolik mluvit nebude. Na obou stranách: Vítězství Tálibánu je porážkou pro všechny progresivní tendence v zemi. Nastolení islámského diktátu odnesou nejvíce ženy, lidé, kteří vyznávají jiná náboženství nebo ti, kteří chtějí mít sekulární stát.

Největším vítězem akce “Trvalá svoboda”, jak se akce napadení Afghánistánu jmenovala, je však rozhodně americký zbrojní průmysl. Za dvacet let si vydělal astronomické peníze. Účet v podobě mrtvých, zničené země a chaosu ovšem jako vždy zaplatí někdo jiný.

Ráda bych také připomněla, že USA v 80. letech stály na druhé straně a Tálibán podporovaly všemi možnými prostředky.

A já se ptám – kdo tedy za to vše ponese odpovědnost?
Za zmařené životy českých (i dalších) vojáků, ale i čtvrtmilionu Afghánců?
Kdo vrátí miliardy utracené z peněz českých občanů, kteří jinak nesutále poslouchají, jak nejsou peníze – ať už se jedná o zvyšování důchodů, opravy silnic, nebo zdravotnictví? V Kábulu se rozhodně nebojovalo za Prahu, jak se nám po vzoru hesla ve španělské občanské válce, snažili mnozí namluvit!

A kdo ponese odpovědnost za potenciální migrační vlnu. Kolik přijmou Spojené státy uprchlíků? OSN registruje 2,7 milionu afghánských uprchlíků a další 2 miliony lidí jsou v zemi vnitřně vysídleni!

Proto Vás všechny prosím - Až nás budou chtít naši slavní “spojenci” z USA (a jejich ocásku NATO) uvrtat do další nekonečné války, řekněme jim jednou provždy DOST! Zatím k tomu měla odvahu pouze KSČM.

Kateřina Konečná