A tak si připomeňme některé činy pana prezidenta v průběhu jeho volebního období. V poslední době se pan prezident velmi intenzivně věnoval Lichtenštejnsku. Tedy zemi, která je jednou z nejbohatších v Evropě a jejíž panovník je v soudním sporu s Českou republikou. Ve sporu jsou ve hře  restituce rozsáhlého nemovitého majetku a 35 miliard korun sankčních náhrad požadovaných knížetem. Nicméně pan prezident se nezapomněl s tímto člověkem jako hlava státu sejít  loni v září, kdy navštívil v New Yorku Organizaci spojených národů.

Doufám proto, že v tomto roce neudělá Babišova vláda tu chybu, aby prezident dostal mandát k  zastupování republiky v OSN. Protože pak by hrozilo, že by se sešel nedej Bože s lichtenštejnským knížetem znovu. To, že toto setkání, kterému předcházela zřejmě řada dalších soukromých setkání naší hlavy státu s knížetem Lichtenštejnska, oslabuje objektivně naši pozici u Evropského soudu pro lidská práva, je zbytečné uvádět. Musí to dojít každému i tomu nejzavilejšímu stoupenci Petra Pavla.

Otázka zní, proč to prezident dělá? Jedna z možných variant odpovědi je, že se jedná o hloupost, neschopnost. I to je pochopitelně možné. Ale nemyslím si, že prezident se chová izolovaně od zájmů jistých zájmových skupin a také jeho poradců. Ovšem jeho aktivity jsou pro stát nebezpečné z toho důvodu, že eventuální prohra Česka u zmíněného Evropského soudu by mohla být beranidlem, kterým by se otevíraly další, zatím zmražené soudní spory, což by mohla být cesta k prolomení tzv. Benešových dekretů. 

Před několika dny se na sociálních sítích objevil status s fotografií prezidenta, kde se v souvislosti se sjezdem sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně v příštím měsíci objevují údajná slova Petra Pavla, která vybízejí ke  "smíření". Nevím, kdo z našich spoluobčanů se chce s politickou reprezentací sudetských Němců smiřovat.  Já tedy ne. Stojí za připomenutí, že  dědové a pradědové a možná i otcové těchto lidí v roce 1938 udělali všechno pro to, aby pomohli rozbít demokratickou Československou republiku.

Ve zcela svobodných komunálních volbách v květnu a červnu 1938, které rozhodovaly o složení obecních zastupitelstev, dostala iredentistická Sudetendeutsche Partei přes 92% hlasů českých Němců. A to byla jejich smutná politická vizitka páté kolony. A samozřejmě to bylo propagandisticky zneužito goebbelsovskou propagandou a Adolfem Hitlerem k frontálnímu útoku na demokratický československý stát. A bylo to jednou z příčin jeho zničení. Tedy, kromě zrady našich západních spojenců v Mnichově.

 Nezbývá než připomenout také jiné protilidové aktivity prezidenta Pavla. Není to tak dlouho, co pan prezident aktivně vystupoval ve prospěch zrušení práva veta členských států Evropské unie v zahraničně-politických otázkách. Zrušení tohoto práva by pro  stát velikosti Česka bylo politickou katastrofou. Dostalo by nás to do stavu politické bezvýznamnosti podobné té, do které se dostalo Československo po roce 1968 v důsledku tzv. Brežněvovy doktríny. Tu pan prezident  dobře zná z časů komunistického režimu, jehož byl sice malou, ale přesto oporou. V důsledku  Brežněvovy doktríny bylo tehdejší Československo  bezvýznamné v rámci obrovské sovětské říše. Obnovit tuto situaci může chtít jenom člověk, jemuž nezáleží na suverenitě vlastního národa.

 Prezident Pavel také veřejně vystupoval na nejrůznějších fórech ve prospěch přijetí eura u nás. Přijetí evropské měny je jistě do budoucna správným krokem. Ale nikoliv nyní, kdy tranzitivní kurz české koruny k euru by byl mimořádně nevýhodný.  A kdy by přijetí evropské měny namísto koruny znamenalo znehodnocení části úspor střední třídy a pokles životní úrovně všech občanů. 
O podpoře dnes už zlopověstného Green dealu ze strany prezidenta snad ani nemá smysl hovořit. To je jen malý hříšek, který se snad úsilím současné vlády i jiných vlád zemí EU podaří do jisté míry anebo úplně napravit. 

Ale největším hříchem P. Pavla ze všech je ten aktuální, kdy prezident  prosazuje nekompromisně plnění tzv. spojeneckých závazků, což by ve svých důsledcích znamenalo, že pětina  vytvořených příjmů státního rozpočtu by šla ve prospěch zbrojení. Tedy, především ve prospěch velkých zbrojařských firem USA a západní Evropy. Co na tom, že by něco málo dostaly udrobeno také české zbrojařské firmy. Prezidentu republiky je úplně jedno, že by v takovém případě nebylo dost peněz ve státním rozpočtu na jiné důležité oblasti rozvoje státu a životní úrovně obyvatel.  Mám na mysli oblasti bydlení, školství zdravotnictví, vědy a výzkumu, kultury, rozvoje dopravní sítě, ať už silniční či železniční atd.