Finanční možnosti Česka mají své meze – a vláda si je příliš neuvědomuje. Naše ekonomika je na hraně recese. Přes veškeré ujišťování (ne)kompetentních představitelů vlády a s nimi svázaného komparzu různých ekonomických analytiků v médiích se dozvídáme, že to bude jen přechodná záležitost. Ale vláda nedělá nic pro obnovení hospodářského růstu. Řada opatření, s nimiž přichází, má dokonce protisměrný charakter.

Spotřeba obyvatelstva, důležitá složka při tvorbě HDP, dlouhodobě klesá. Není se čemu divit, protože v minulém roce silně klesla kupní síla obyvatelstva a letos pokles trvá. Za minulý a tento rok dojde k poklesu reálné průměrné mzdy zaměstnanců. Podle mě nejméně o pětinu, ale spíše o čtvrtinu. A opatření vládního balíčku, ať už budou v jakékoliv výsledné podobě (a vláda tvrdí, že se nedá dotlačit k větším změnám), budou znamenat další pokles životní úrovně Čechů.

Podívejme se do kuchyně ministerstva financí, co nám připravilo pro příští rok ve mzdové oblasti, pokud jde o veřejné zaměstnance. Z předkládací zprávy k „Přípravě státního rozpočtu České republiky na rok 2024 a střednědobého výhledu na léta 2025 a 2026“ vyjímám zejména některá opatření připravovaná vládou ve mzdové oblasti. Vláda chce docílit jednorázové úspory v příštím roce snížením objemu prostředků na platy o 4 procenta. S tímto opatřením souvisí snížení stupnic platových tarifů pro všechny zaměstnance veřejného sektoru o 5 procent.

Dále ministerstvo počítá se snížením 5 procent příspěvku na výkon státní správy ve vazbě na snížení stupnic platových tarifů pro rok 2024. A konečně chce přistoupit k odložení automatické valorizace platby za státní pojištěnce o rok. Připomeňme, že už v tomto roce byly zdravotní pojišťovny oškubány při sestavení rozpočtu o valorizačních 14 miliard korun. Mimochodem, je to velká prohra ministra Válka, který se snažil veřejnost i pojišťovny ujistit, že od tohoto roku již nastoupí při valorizaci náhrad „automat“. Automat se nekoná a pojišťovny a pacienti budou drceni inflačním tlakem.

Bude hůř, podstatně

Tyto záměry jsou drakonické. Připočtěme k tomu inflaci, která bude pokračovat i v příštím roce – a pracovně připusťme, že bude o něco nižší než 10 procent, optimisticky ji odhadněme např. na 7 či 8 procent. Znamená to, že při snížení hrubých platů veřejných zaměstnanců o 5 procent dojde k poklesu reálné mzdy veřejných zaměstnanců v příštím roce o více než 10 procent.

Jinak řečeno, k loňskému a letošnímu poklesu reálných platů ve veřejné sféře můžeme již přičíst dalších nejméně 10 procent poklesu reálné mzdy. Takže veřejní zaměstnanci budou mít méně peněz na platby vyšších faktur za dodávky tepla, údržbu bytových domů ze strany správcovských firem atd. Suma sumárum – veřejným zaměstnancům bude dále klesat životní úroveň, a to velmi podstatně.

Polovina Čechů počítá s tím, že na důchod s úsporami nevyjde, říká průzkum

Některá česká média připomněla v minulých týdnech smutné výročí měnové reformy v roce 1953. Ta byla sprostým oloupením československého obyvatelstva o úspory a srazila výrazně životní úroveň. Bylo to obrovské promrhání hodnot, financí, ale také velké iniciativy lidí, kteří v té době věřili v uskutečnění komunistického snu. Měnová reforma v roce 1953 vedla velkou většinu národa k vystřízlivění z blouznivého snu.

Podobně jako tehdy dochází po sedmdesáti letech k masivnímu útoku vládnoucí skupiny na životní úroveň širokých mas lidí. Jistě dojde k vystřízlivění řady těch statisíců lidí, kteří doswingovali ve sněmovních volbách až k volbě současných vládních stran, tedy k podpoře pravice. Nepochybuji o tom, že pevní voliči vládních stran jsou dnes v zásadě spokojeni. Jim se nic tak moc zatím neděje. Většina z nich má nadprůměrné příjmy a podle toho také vyjadřují své politické preference. Je to možná čtvrtina české společnosti.

Zastrašit kritiky

Je zajímavé, proč vlastně nedochází k masovým protestům lidí při takto razantním poklesu životní úrovně. Jedním faktorem, který to podle mého názoru způsobuje, je, že jsou lidé zastrašeni. Kritici vládní politiky jsou dlouhodobě označováni za ruské trolly, šváby, chcimíry, dezoláty apod. Řada slušných a pracovitých lidí si za této situace chce hledět jen svého.

Zdá se, že se trochu rozhýbali odboráři z největší odborové konfederace. Na konci měsíce začnou odboráři s protesty, ale mají na to relativně krátkou dobu. Po 5. červenci začnou lidé masově odcházet na dovolené. Ale myslím si, že když se do věci dají zejména kováci a k nim se připojí např. dopraváci z druhé odborové asociace a některé ze zdravotnických odborů, vláda bude mít velké starosti.

Vláda vlastně není schopna dávat stimuly rozvoji českého hospodářství a už vůbec ne spotřebě obyvatelstva. A tak neporostou příjmy státního rozpočtu, jak by mohly růst, kdyby zde byl např. tří- či čtyřprocentní hospodářský růst. Na takové uvažování se vláda prostě nezmohla. Nechává věci plynout. A tak jsme zřejmě jedinou zemí EU, která nedokázala úroveň hospodářství dostat na stav před covidem, tedy na úroveň roku 2019.