A protože podobné to je v Pošumaví i na Vysočině, sčítají se obě vlny na Vltavě, a to v mocnosti mnohem objemnější, než kolik činí retenční kapacita Vltavské kaskády. Výsledkem je velká voda. Taková, která je způsobilá ohrožovat bezpečí, majetky, zdraví i životy. Naštěstí existuje monitorovací systém a voda nepřitéká tak rychle. Je čas zmobilizovat všechny složky záchranného systému a zkoordinovat je.

Přichází chvíle nejen pro záchranáře, hasiče, policisty, ale i pro krizové štáby úzce napojené na státní a politické orgány. Na obce, na kraje, na centrální instituce, a i na některá ministerstva. Přichází čas, kdy má stát zafungovat, kdy má být oporou. Kdy má být za svá aktuální rozhodnutí oceňován nebo kritizován, stejné jako za dlouhodobě budované struktury a systémy komunikace a řízení.

Alespoň zatím snad naštěstí nejde o žádnou národní katastrofu kalibru 1997 nebo 2002, ale jisté škody reálně hrozí, takže zatěžkávací zkouška to pro mechanismus veřejných institucí je. Je to jeho práce. Od toho ho máme.

Nemáme ho od toho, aby nám strkal ruce do kapes a za naše peníze pak vnucoval dobra, která si nepřejeme. Nemáme ho ani od toho, aby se montoval do situace v Siamském zálivu a světácky dělal ramena. Nemáme ho od toho, aby údajně v našem zájmu omezoval naše svobody včetně svobody projevu, nemáme ho od toho, aby reguloval každý náš krok. Nemáme ho od toho, aby poroučel větru dešti a zakazoval nám výrobky, služby a aktivity, které preferujeme. Nemáme ho od toho, aby nám lezl pod sukni a do poklopce.

Ne nadarmo Ronald Reagan kdysi pravil, že nejhorší věta, kterou můžete slyšet, zní: „Já jsem z vlády a přicházím vám pomoci“. Vidle na takové pomahače, kteří netuší, kde moc státu končí a kam už erár pouštět nesmíme.

Nepleť se, státe, do našich životů. Dělej svou práci. Dělej ji dobře, ale zůstaň u ní a ani o krok dál.

Přišla voda, tady je tvůj Rhodos. Po našich svobodách a životech ale už neskákej.