Evropa si dlouhá léta vyprávěla příběh o vlastní civilizační nadřazenosti. Ameriku často zobrazovala jako tvrdý kapitalistický svět bez sociálních jistot, zatímco sama sebe jako humánní prostor s kvalitním zdravotnictvím, silným sociálním státem a důrazem na rovnost. Jenže čísla začínají být natolik nepříjemná, že už je nedokážou zakrýt ani bruselské tiskové konference, ani optimistické projevy evropských politiků. Ekonomická propast mezi Spojenými státy a Evropou se zvětšuje a dnes už není možné tvrdit, že jde jen o krátkodobý výkyv.

Podle analýzy švédsko-amerického ekonoma Svena R. Larsona publikované na serveru The European Conservative se rozdíl mezi americkou a evropskou ekonomikou táhne už od sedmdesátých let minulého století a v posledních desetiletích se dramaticky prohlubuje. Larsona vychází z dat databáze OSN a ukazuje, že většina evropských zemí relativně chudne vůči Spojeným státům. Nejde přitom pouze o jižní Evropu nebo tradičně slabší ekonomiky. Relativní pokles zaznamenaly Německo, Švédsko, Velká Británie i Švýcarsko. 


Tento rozdíl je částečně maskován evropským systémem přerozdělování. Stát vybírá vysoké daně a následně peníze vrací obyvatelstvu skrze sociální systém, zdravotnictví nebo různé dotace. Výsledkem je pocit bezpečí a relativního komfortu, který ale často neodpovídá skutečné produktivitě ekonomiky. Evropané mají pocit, že jsou chráněni, ale zároveň se pomalu smiřují s tím, že jejich mzdy rostou pomaleji, energie jsou dražší, bydlení méně dostupné a inovace odcházejí jinam.

Právě energie jsou jedním z nejviditelnějších symbolů evropského problému. Evropská unie v posledních letech vsadila obrovské množství politického kapitálu na zelenou transformaci. Výsledkem je ale situace, kdy průmysl čelí vysokým cenám energií, podniky přesouvají výrobu mimo Evropu a obyvatelé platí stále vyšší účty. Zatímco Evropa bojovala proti fosilním palivům téměř ideologicky, Spojené státy si zachovaly pragmatičtější přístup. Ani administrativy Baracka Obamy nebo Joea Bidena nezašly tak daleko jako evropské vlády. Donald Trump pak po návratu do Bílého domu otevřeně podpořil domácí těžbu a průmyslovou výrobu.

Dalším problémem jsou regulace. Evropská unie se v posledních letech stala doslova továrnou na nové směrnice, pravidla a povinnosti. Podnikatelé stále častěji upozorňují, že místo inovací tráví čas vyplňováním formulářů a sledováním nových předpisů. Spojené státy naopak v mnoha oblastech regulace omezovaly. Trumpova administrativa už během prvního období zahájila program redukce federálních regulací a nyní v něm pokračuje. Výsledkem je prostředí, které je pro investory výrazně atraktivnější.

Evropa navíc postupně ztrácí schopnost technologického růstu. Největší digitální firmy světa vznikají téměř výhradně ve Spojených státech. Umělá inteligence, cloudové služby, polovodiče nebo moderní finanční technologie jsou dnes převážně americkou doménou. Evropská unie místo budování vlastních gigantů často přichází hlavně s regulací těch existujících. Vzniká paradoxní situace, kdy Evropa reguluje technologie, které sama neumí vytvořit.


Zajímavé je také načasování evropského ekonomického zpomalení. Ekonom Larson dále upozorňuje, že výraznější zaostávání Evropy začalo nabírat tempo právě v devadesátých letech, tedy v období budování dnešní Evropské unie a příprav společné měny. Projekt, který měl vytvořit silný integrovaný hospodářský prostor, podle kritiků postupně přinesl spíše fiskální svěrací kazajku a rostoucí centralizaci.

Evropská ekonomika dnes připomíná obrovský tanker, který se pohybuje stále pomaleji, zatímco Amerika působí jako rychlý člun ochotný riskovat, investovat a měnit směr. Evropské vlády často reagují na ekonomické problémy další regulací, další dotací nebo novým fondem. Spojené státy častěji sázejí na podnikání, investice a technologický rozvoj.

To ovšem neznamená, že Amerika je bez problémů. Zadlužení Spojených států je enormní a sociální rozdíly jsou výrazné. Přesto však americká ekonomika stále dokáže vytvářet bohatství rychleji než většina evropských států. A právě to je pro Evropu největší problém. Kontinent, který se desítky let považoval za vzor prosperity, začíná zjišťovat, že svět mu mezitím utekl.



Zdroje: 1. European Conservative – American Economy Leaves Europe Behind; 2. Wall Street Journal; 3. UN National Accounts Database