Evropská unie pod tlakem energetické krize přehodnocuje další část své klimatické politiky. Rada EU přijala 6. listopadu vyjednávací pozici, která počítá s ročním odkladem vybraných povinností pro dovozce zemního plynu, ropy a uhlí. Požadavky na doložení rovnocenného systému měření, vykazování a ověřování emisí metanu se mají posunout z 1. ledna 2027 na 1. ledna 2028. Další povinnosti související s metanovou intenzitou se odkládají až do let 2029 a 2031. Konečné znění změn však musí ještě schválit Evropský parlament společně s Radou EU.

Důvodem je narušení světových energetických trhů v důsledku války na Blízkém východě. Evropská komise připouští, že nové požadavky mohou v současné situaci komplikovat zajištění dostatečných dodávek energetických surovin. Unie se tak dostává do pozoruhodné situace. Předpisy přijaté s cílem omezit emise a zvýšit odpovědnost zahraničních producentů nyní sama navrhuje odložit z obavy o energetickou bezpečnost a hospodářské náklady. Nejde o zrušení metanového nařízení ani o opuštění evropských klimatických cílů. Rozhodnutí se týká konkrétních povinností a termínů jejich uplatňování. Jeho význam je však širší. Ukazuje, že evropská klimatická politika musí stále výrazněji zohledňovat geopolitickou realitu, omezené dodávky energetických surovin a schopnost průmyslu financovat další regulatorní požadavky.

Metanové nařízení Evropské unie vstoupilo v platnost v srpnu 2024. Jeho cílem je omezovat úniky metanu při těžbě, zpracování a přepravě fosilních paliv. Metan patří mezi významné skleníkové plyny a v krátkodobém horizontu má podstatně silnější oteplovací účinek než oxid uhličitý. Snižování jeho emisí proto představuje jeden z účinných způsobů, jak omezovat globální oteplování.

Evropská legislativa se neomezuje pouze na producenty působící na území Unie. Vztahuje se také na informace o emisích spojených s palivy dováženými ze třetích zemí. Dovozci již od května 2025 poskytují stanovené informace o metanových emisích. Od ledna 2027 měli navíc u příslušných dodavatelských smluv prokazovat, že zahraniční producenti používají systémy měření, vykazování a ověřování srovnatelné s evropskými pravidly.


Evropská komise ve svém říjnovém návrhu upozornila, že některé zahraniční společnosti a evropští dovozci mohou mít potíže s včasným splněním požadavků. Důvodem je mimo jiné nedostatek akreditovaných ověřovatelů, rozdílné podmínky měření v jednotlivých zemích a nedokončená prováděcí pravidla. Regulace sice sama nezakazuje dovoz energetických surovin, ale problémy s jejím plněním mohou omezit okruh dodávek, které budou odpovídat novým požadavkům. Do rozhodování navíc vstupují zahraničněpolitické zájmy. Spojené státy, které patří mezi významné dodavatele zkapalněného zemního plynu do Evropy, dlouhodobě požadovaly úpravu evropských metanových pravidel. Podle Reuters sehrál při prosazení odkladu důležitou roli také tlak Francie.

Evropská unie tak čelí dvojímu dilematu. Chce prostřednictvím svého trhu prosazovat vyšší ekologické standardy, ale současně potřebuje udržovat obchodní vztahy s dodavateli energetických surovin. Pokud nejsou pravidla technicky a ekonomicky proveditelná, může jejich vynucování oslabit energetickou bezpečnost, kterou se Unie snaží posilovat.

Evropský parlament chce ještě delší odklad

Rozhodnutí Rady EU ukazuje, že spor se již netýká pouze samotné existence nových povinností, ale především rychlosti jejich zavedení. Rada navrhuje odložit základní požadavky pro dovozce o jeden rok. Vykazování metanové intenzity pro dovozce a unijní producenty by podle jejího návrhu začalo 5. srpna 2029 a maximální přípustné hodnoty metanové intenzity by se uplatňovaly od 5. srpna 2031.

Současně vzniká možnost dalších odkladů. Evropská komise má do 30. září 2027 posoudit, zda existují potřebné technické a administrativní podmínky pro plnění dovozních povinností. Pokud připravenost nebude dostatečná, počítá návrh s dalším posunutím termínů. Podle Reuters může za stanovených podmínek dojít až ke dvěma dodatečným ročním odkladům.

Evropský parlament přitom již 22. října schválil vlastní pozměňovací návrhy poměrem 341 hlasů proti 225. Poslanci požadují v některých oblastech ještě delší přechodné období. Například první vykazování metanové intenzity by podle jejich návrhu začalo až v srpnu 2031, tedy o dva roky později, než nyní navrhuje Rada EU. Konečný kompromis proto zatím není znám. Zásadní však je, že obě instituce podporují posunutí části původních termínů.


Nepředvídatelnost pravidel představuje významný ekonomický náklad. Energetické společnosti uzavírají dlouhodobé kontrakty a plánují investice na mnoho let. Opakované změny termínů jim komplikují rozhodování, a to i tehdy, když samotný odklad některé bezprostřední náklady snižuje.

Kritika však musí zohlednit také opačný argument. Mezinárodní energetická agentura uvádí, že přibližně 70 procent metanových emisí z fosilních paliv lze omezit již dostupnými technologiemi a zhruba 30 procent těchto emisí lze odstranit bez čistých dodatečných nákladů. Zachycený metan totiž může být využit jako energetická surovina. Agentura navíc odhaduje, že celosvětové omezení úniků metanu při těžbě a zpracování ropy a plynu by mohlo postupně zpřístupnit téměř 100 miliard metrů krychlových zemního plynu ročně. Jde o dlouhodobý technický potenciál, nikoli o objem, který lze okamžitě dodat na evropský trh.

Ochrana klimatu a energetická bezpečnost tedy nemusí stát proti sobě. Omezování úniků může naopak zvyšovat množství využitelného plynu. Rozhodující je však schopnost prosazovat ekologické požadavky bez neúměrných překážek pro samotné dodávky.

Český průmysl potřebuje levnější energii, nikoli další nejistotu

Pro Českou republiku má současný spor především ekonomický význam. Tuzemský průmysl je citlivý na ceny plynu, elektřiny a dalších energetických vstupů. Vyšší náklady se promítají do hutnictví, chemické výroby, strojírenství i automobilového průmyslu. Česká ekonomika je navíc prostřednictvím exportu silně propojena s německým průmyslem, jehož konkurenceschopnost ovlivňují stejné energetické problémy.


České podniky přitom současně čelí nákladům emisního obchodování, požadavkům na modernizaci výroby a rostoucí mezinárodní konkurenci. Jednotlivá opatření mají rozdílné cíle, jejich společný dopad však může významně ovlivňovat rozhodování o nových investicích. Pro průmyslové firmy není důležitá pouze výše jednotlivého poplatku či administrativní povinnosti, ale také součet všech nákladů a stabilita pravidel.

Evropská unie proto potřebuje energetickou politiku, která nebude klimatické cíle prosazovat odděleně od dostupnosti technologií, reálných investičních možností a bezpečnosti dodávek. Odkládání povinností může být v mimořádné situaci rozumným opatřením. Nemělo by se však stát náhradou za důkladnou přípravu právních předpisů a ekonomické vyhodnocování jejich důsledků.

Rozhodnutí Rady EU je významné především tím, že evropské instituce samy uznávají riziko střetu mezi regulatorními požadavky a energetickou bezpečností. Pokud však toto riziko dokázaly identifikovat až pod tlakem další krize, je namístě ptát se, zda původní legislativa dostatečně zohledňovala možnosti evropského hospodářství. Evropa nepotřebuje pouze další klimatické závazky ani jejich opakované odklady. Potřebuje předvídatelná pravidla, jejichž náklady jsou předem známé a jejichž plnění bude technicky i ekonomicky proveditelné. Skutečným testem evropské energetické politiky není schopnost přijímat stále přísnější regulace, ale schopnost plnit je bez ohrožení dostupnosti energie a konkurenceschopnosti vlastního průmyslu.



Zdroje: 1. Rada EU – Vyjednávací pozice k odkladu metanových pravidel; 2. Reuters – EU podpořila odklad metanových pravidel kvůli narušení energetického trhu; 3. Evropská komise – Návrh změny metanového nařízení COM(2026) 569; 4. Evropský parlament – Schválené pozměňovací návrhy; 5. Mezinárodní energetická agentura – Global Methane Tracker 2026⁠