Americký ekonom Michael Hudson patří dlouhodobě mezi nejostřejší kritiky současného ekonomického a geopolitického uspořádání světa. Ve své nejnovější analýze zavádí dva nové pojmy, které podle něj pomáhají pochopit současnou krizi mezinárodního řádu. Hovoří o geopatologii a ekonomické patologii neboli econopatologii. Nejde přitom o akademickou hru se slovy. Hudson se pokouší popsat mechanismus, kterým se podle něj mocenské a finanční elity snaží udržet globální dominanci bez ohledu na důsledky pro ostatní státy i vlastní obyvatelstvo.

Jeho text přichází v době, kdy se svět stále více rozděluje mezi západní blok vedený Spojenými státy a skupinu zemí usilujících o větší nezávislost. Právě tento střet označuje Hudson za civilizační konflikt, který se nevede pouze vojenskými prostředky, ale také prostřednictvím finančního systému, sankcí, kontroly zdrojů a ekonomické závislosti.

Hudsonova argumentace je postavena na přesvědčení, že současná americká zahraniční politika překročila rámec běžné mocenské soutěže. Podle něj již nejde o obranu národních zájmů, ale o systematickou snahu určovat ostatním zemím, s kým smějí obchodovat, jak mají spravovat své zdroje a jaké politické vedení je přijatelné. Za příklad uvádí dlouhodobý tlak na Írán, Venezuelu, Rusko nebo další producenty energetických surovin.

Hudson dále tvrdí, že takový přístup podkopává princip státní suverenity, který se stal jedním ze základních pilířů moderního mezinárodního systému po vestfálském míru v roce 1648. Právě respekt k suverenitě měl zabránit tomu, aby silnější státy rozhodovaly o osudu slabších. Hudson však tvrdí, že v současnosti se tento princip vytrácí a je nahrazován politikou nátlaku, sankcí a ekonomické izolace.

Od geopatologie k ekonomické patologii


Hudson navazuje na kritiku neoliberalismu, kterou rozvíjejí i další ekonomové, například Joseph Stiglitz nebo Thomas Piketty. Tito autoři dlouhodobě upozorňují na rostoucí nerovnost, koncentraci majetku a oslabování střední třídy.

Hudson jde ještě dál. Tvrdí, že dnešní ekonomický model vytváří nové formy závislosti. Místo někdejšího nevolnictví vzniká společnost založená na dluzích, nájmech a finanční závislosti. Stále větší část obyvatel západních zemí podle něj pracuje především na splácení hypoték, úvěrů a rostoucích životních nákladů.

Není náhodou, že podobná témata se stále častěji objevují i ve zprávách mezinárodních organizací. Například OECD dlouhodobě upozorňuje na růst majetkových rozdílů a klesající sociální mobilitu v mnoha vyspělých ekonomikách. Stejně tak International Monetary Fundv posledních letech připouští, že extrémní nerovnost může brzdit hospodářský růst i politickou stabilitu.

Hudson však odmítá představu, že jde pouze o vedlejší důsledek trhu. Podle něj je koncentrace bohatství přímým výsledkem politických rozhodnutí, která systematicky posilují finanční sektor na úkor produktivní ekonomiky.

Svět hledá alternativu

Nejdůležitější část Hudsonova textu se týká budoucnosti. Podle něj totiž geopatologie ani econopatologie nejsou samovolně napravitelné. Mocenské struktury, které z nich profitují, nemají důvod se dobrovolně měnit.


Lze samozřejmě namítnout, že Hudsonova argumentace je jednostranná. Kritici upozorňují, že přehlíží autoritářské tendence některých států, které se staví proti západnímu vlivu, a podceňuje význam otevřených trhů pro hospodářský rozvoj. Přesto jeho text upozorňuje na problém, který je stále obtížnější ignorovat.

Po skončení studené války se předpokládalo, že globalizace povede k větší prosperitě, stabilitě a spolupráci. Místo toho dnes svět sleduje rostoucí obchodní války, sankční režimy, technologické blokády, zadlužování obyvatelstva a narůstající nedůvěru mezi státy.

Hudsonova „geopatologie“ a „econopatologie“ proto nejsou jen novými pojmy. Jsou především pokusem pojmenovat hlubší krizi současného mezinárodního systému. Krizi, která se už dávno netýká pouze ekonomiky nebo diplomacie, ale samotné podoby moderní civilizace.



Zdroje: 1. Naked Capitalism – Michael Hudson: Geopathology and the Econopathology Behind it⁠; 2. OECD – Inequality and Inclusive Growth⁠; 3. IMF – Causes and Consequences of Income Inequality⁠