Podobně jako porozuměním věcem válečným, a konec konců i úspěchům diplomatickými, převedenými do výše zůstatků na soukromých účtech v evropských a amerických bankovních ústavech. I když se to stále víc a víc stává běžným projevem  politické nezralosti a nadutosti, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Z české a československé historie bychom mohli uvádět hned několik podobných příkladů, ale abychom se nemuseli vracet příliš do minulosti, vzpomeňme si na radikálního obhájce československé samostatnosti Emanuela Moravce, původně legionáře, potom vyučujícího na školách válečných, který se hned v prvních  měsících německé okupace, po březnu 1939, změnil v zuřivého agitátora ve prospěch nových poměrů. Nebyl jediný,  ale i mezi svými píšícími kolegy a pozdějšími spolupracovníky se stal symbolem kolaborace. A jako symbol také skončil svůj život v květnových dnech roku 1945 sebevraždou v Chotkově ulici v Praze. 

V letech své odsouzeníhodné kolaborace byl Moravec nejen politicky aktivní, ale i až zběsile píšící ve  prospěch válečných úspěchů Velkoněmecké říše. Jeden z jeho textů uvádí myšlenkou, že na tom, „zda bude nebo nebude český národ součástí evropského společenství, to na osudu Evropy a světa nic nezmění“. Zejména po pádu Francie můžeme v jeho textech můžeme nalézt odkazy na nacistickou propagandu, která hlásala -  „Dnes Evropa, zítra celý svět!“

Protože  víme, jak to dopadlo, a můžeme si dovolit hádat z výsledku, měli bychom být opatrní, když dnes slyšíme ozvěny této pýchy a arogance ve stále vzrušenější diskusi mezi polskými a ukrajinskými politiky. Stalo se tomu tak nejen během nedávných vzpomínek na vyhlášení ukrajinské nezávislosti v roce 1992, ale nabývalo to energii v okamžiku, kdy Volodymir Zelenskij  provolal slávu Ukrajinské povstalecké armádě (UPA) a jejímu symbolu Stepanu Andrijovičovi Banderovi.  

Nejčastěji a nejvzrušeněji je slyšet kritické hlasy a dnes už téměř nenávistné projevy z Polska. Proto se ani nemůžeme divit, že na ukrajinské straně mnozí a různí  skandují hesla a slova,  která jako kdyby připomínaly válečenou a více než půl století starou minulost.     

Na slova Mikoly Davidjuka, který pustil do veřejnosti věty, pod titulkem Skandály s Polskem, že .. Naši ‚přátelé‘ nás vítají silnými, tupými nadávkami. Začínají nám zakazovat uctívat naše hrdiny. Zdá se, no, zamyslete se nad tím... na Den nezávislosti! Pro zemi, která je co do státnosti starší než Polsko!“ Na to nemohou v Polsku nereagovat, když víme, jaký význam v historii Polska to, čemu říkáme národní hrdost má. 

Prvnizpravy.cz - Zdeněk Zbořil: Hádala se duše s tělem 

Nervozita, kterou vyvolávají diskuse zpochybňující praslovanskou sounáležitost tolikrát ohrožovanou nejen z Východu, ale i ze Západu a odtud pramenící citlivost ke změnám polských hranic je nemůže být na polské straně opomenuta.. (cit. podle webu Prvnizpravy.cz 15/8 t.r.) 

Při této příležitosti jsme mohli zaznamenat, že na Ukrajině se více než dosud začal zdůrazňovat vojenský potenciál Ukrajinské republiky, až došlo na slova, že „Ukrajinské ozbrojené síly jsou nejsilnější armádou v Evropě a jednou z nejsilnějších na světě.“ (Prvnizpravy.cz) To měl potvrdit svými slovy i americký státní tajemník pro zahraničí Marc Rubio. Ale protože víme, že dnes se ve světové politice lže i na nejvyšších úrovních a jakákoliv lež pocházející z toho prostředí trvá  méně než  týden, a to i kdyby ji řekl politik považovaný zbytkem věřících za „Zlatoústého“, víme, za že takovými slovy, přeplněnými emocemi, se obvykle skrývá nějaká velká lumpárna.

V našem miniaturním českém, nebo třeba i středoevropském prostředí, nejde ani tak o to, která armáda je na světě ta nejlepší, ale jak jsou ochráněny převozy celně nekontrolovatelného  zboží přes hranice „našich přátel“. Jednou se to nepodařilo v Maďarsku, a někdo tam to auto se zlatými cihlami a novými dolarovými bankovkami popletl Naštěstí se našly autority na obou stranách, které  během týdne zjednaly nápravu. 

Jednodenní výlety českých politiků, dokonce i těch na nejvyšší úrovni. Zatím u nás probíhají takové jednodenní výlety přes hranice bez problémů, Snad jen těžkosti spojené s cestou pana předsedy Senátu Vystrčila a nyní nové paní poslankyně Urbanové, něco takového připomínají, ale doufejme, že do tohoto arsenálu vzájemných pomocí  nepatří.

Ale i paní poslankyně by měla vědět, že „Ukrajina prochází neuvěřitelně obtížnou cestou. Jak jsem řekl, buduje jednu z nejsilnějších armád světa (a je zemí) ..“ „…která si nenechá nic nařizovat ani přáteli, ani nepřáteli!“ (Prvnizpravy.cz).

A místo epilogu, od stejného autora, „To, co Ukrajina dnes dělá, nutí celý svět, aby se na ni díval s hrdostí, respektem a obdivem, a některé přátele a sousedy, aby se na ni dívali se závistí a strachem. (A) Její nepřátelé by se na ni měli jednoznačně dívat se strachem…Není třeba vyhrožovat Ukrajině, my můžeme vyhrožovat komu chceme!“ (Prvnizpravy.cz)