Profesor a bývalý diplomat Petr Drulák rozebírá dvě události, které podle něj ovlivňují francouzskou politiku: násilné středoškolské protesty a zveřejnění údajných antisemitských zpráv Jordana Bardellyho. Obě spojuje s blížícími se prezidentskými volbami a snahou zabránit vítězství Marine Le Penové.

Drulák v úvodu svého komentáře tvrdí, že obě kauzy jsou součástí širší politické mobilizace. „Násilné protesty středoškoláků dominují v posledních dnech zprávám z Francie. Francouzská politika však žije ještě další událostí. Pravá ruka Marine Le Penové Jordan Bardella čelí mediálním útokům, které ho mají vyřadit z politického života. Obě kauzy mají společného jmenovatele: mobilizaci progresivistických extrémistů před prezidentskými volbami. Za každou cenu chtějí zabránit Marine Le Penové, aby zasedla v Elysejském paláci,“ napsal na facebookovém profilu spolku Svatopluk.

Příčiny studentské nespokojenosti nepovažuje za smyšlené. Uznává problémy francouzského školství, zároveň však upozorňuje na násilí, které podle něj protesty provází. Výklad sociálních a kulturních poměrů na pařížských předměstích i motivů násilníků představuje jeho vlastní hodnocení.


Protesty lákají násilníky, kteří se vyžívají ve vandalismu a násilí. To v posledních dnech přesáhlo obvyklou míru, dochází nejen k drobnému vandalismu, ale i ke žhářským útokům a napadaní pedagogů a policistů, počet zadržených jde do tisíců. Někteří násilníci jednají spontánně, ale ve Francii jsou i organizované skupiny ‚rozbíječů‘. Mohou útočit jen kvůli adrenalinu a snaze převést se na sociálních sítích, ale také s cílem útočit na společnost, kterou nenávidí a chtějí zničit,“ uvádí Drulák.

Další část komentáře věnuje politickým vazbám organizátorů protestů. Zmiňuje Mélenchonovu Nepodrobenou Francii (LFI), devatenáctiletého Ryada Raniho a starostu Saint-Denis Ballyho Bagayoka. V souvislosti s Bagayokovým výrokem o legitimitě násilí odkazuje na francouzský deník Le Parisien.

„Někteří z nich mají vazby na politické síly. Melenchonova Nepodrobená Francie (LFI) se staví jednoznačně na stranu protestujících. Hlavním organizátorem akcí je předseda středoškolských odborů devatenáctiletý Ryad Rani, tento Melenchonův příznivec se vymezuje jako vzorový progresivista: ‚antifašista, ekolog, feminista a kolektivista‘. Ale protestů se účastní i poslanci a starostové z Melenchonova hnutí.

K nejvýraznějším tvářím patří Bally Bagayoko. Tento muslim, jehož rodiče přišli z Mali, je od jara starostou pařížského předměstí Saint Denis za LFI. Když přišel protestující školáky podpořit, nadšená mládež ho nesla na ramenou a skandovala jeho jméno, pak spolu tančili poblíž hořícího odpadkového koše. Kdesi v pozadí stála basilika, v níž jsou pohřbeni francouzští králové, symbol tradiční bílé Francie, s níž Bagayoko a jeho mladí nemají a nechtějí mít nic společného. Pařížského prefekta znepokojilo, že oblíbený starosta se v těchto dnech nechal slyšet, že ‚násilí může být legitimní‘, prefekt také poukazuje na koordinovanost útoků napříč Francií,“ píše Drulák.

Od průběhu protestů přechází k jejich možným politickým důsledkům. Tvrdí, že Macronův tábor má důvody vyhnout se tvrdému zásahu, zatímco Mélenchon může na protestech politicky získat. Úvaha o zastrašování voličů Le Penové je Drulákovou interpretací motivů demonstrantů, nikoli doloženým společným plánem.


O prezidentství jde i v probíhajících protestech. Zatímco Le Penová má postup do druhého kola téměř jistý, někdejší trockista Melenchon o něj bude tvrdě bojovat s představitelem Macronova režimu; zda jím bude bývalý premiér Philipe nebo někdo jiný, se teprve uvidí. Podporou protestů se Melenchonova strana snaží předvést jako alternativa jak k Macronovi, tak i k Le Penové. Pokud bude Melenchon úspěšný, může se coby vrchní antifašista svézt na ‚antifašistické‘ rétorice, kterou spustí macronovci.

Mimo tyto čistě taktické manévry může jít v protestech ještě o něco dalšího. Jsou demonstrací síly progresivistické ulice. Naznačuje tím, co všechno by se mohlo stát, pokud by voliči vyslali do Elysejského paláce Le Penovou. Hrozbou občanské války se snaží zastrašit ty, kteří zvažují, že ji dají hlas,“ tvrdí Drulák. K politickým vazbám středoškolských koordinátorů odkazuje také na francouzský HuffPost.

Druhou linii komentáře tvoří kauza Jordana Bardelly. Portál Mediapart podle Druláka zveřejnil údajné soukromé zprávy s antisemitským obsahem, které měl Bardella posílat jako sedmnáctiletý. Bardella jejich autorství popírá. Drulák zároveň hodnotí politické zaměření portálu a jeho zakladatele Edwyho Plenela.

„Mediální úderka militantních progresivistů se snaží váhavce odradit i jinak. Vlivný webový portál Mediapart tvrdě zaútočil na Jordana Bardellu. Web založil a dosud ovlivňuje někdejší trockista a věčný antifašista Edwy Plenel, který ho využívá k útokům na politické nepřátele. Jeho kauzy bývají dobře podložené dokumenty a svědectvími, které nejsou běžným novinářům dostupné; Plenel vždy uměl získávat informace z policejních a zpravodajských zdrojů. Na rozdíl od ‚investigativců‘, kteří se zapojují do politických a zpravodajských her svých informačních zdrojů, Mediapart hraje už dvacet let vlastní hru.


Zveřejnění těchto údajných zpráv podle něj zasahuje citlivé místo politické strategie Marine Le Penové. Bardella představuje mladší tvář Národního sdružení a jeho postoje Drulák spojuje s odklonem strany od odkazu Jeana-Marie Le Pena.

„Útokem na Bardellu útočí na citlivé místo. V případě volebního vítězství počítá Marine Le Penová se svým jednatřicetiletým souputníkem a předsedou své strany na místo premiéra. Politicky korektní Bardella je také symbolem nového přístupu, jímž se Le Penová odřízla od svého otce. Je rozhodným bojovníkem proti antisemitismu, podporovatelem Izraele a také kritikem Putina. To, že se lepenovci dnes distancují od německé AfD, je do velké míry jeho dílo. Pokud ho nepřátelé předvádějí jako skrytého antisemitu, chtějí tím rozbít celou dosavadní strategii Le Penové,“ uvádí.

Drulák ovšem pochybuje, zda může zveřejnění údajné třináct let staré komunikace Bardellu skutečně poškodit. Připomíná jeho popření autorství, reakci izraelského ministra pro diasporu Amichaie Chikliho a uzavírá komentář předpovědí dalšího vyostřování francouzské politické kampaně.

„Na druhou stranu jaký efekt může tento útok vyvolat? Pokud se snaží politika skandalizovat výroky, které údajně před mnoha lety soukromě napsal jako sedmnáctiletý, neukazují jen, že nic přesvědčivějšího nemají? On sám autorství popírá. Na jeho obranu se ozval i Netanjahův ministr pro diasporu Amichai Chikli. Navíc Francouzi, kteří se dnes cítí ohroženi antisemitismem, se nebojí Le Penové, nýbrž Melenchona a islamistů. Progresivistům očividně dochází antifašistická munice, tak pálí, čím se dá. Lží a násilí zažije Francie v následujících měsících více, než tam bývá před volbami zvykem,“ uzavírá Petr Drulák.