Když ruský prezident Vladimir Putin vystoupí v televizi a oznámí světu, že Rusko otestovalo „nejsilnější raketový systém na světě“, není to jen vojenská zpráva. Je to především politické divadlo určené domácímu publiku, západním stratégům i nervózním investorům. Tentokrát se opět mluvilo o mezikontinentální raketě RS 28 Sarmat, kterou západní média ráda přezdívají Satan II. Kreml tvrdí, že právě tato raketa má být symbolem nové éry ruské jaderné síly a definitivním nástupcem sovětských raket Vojvoda. Jenže za velkými slovy se skrývá mnohem komplikovanější realita.

Podle ruského vedení má Sarmat začít vstupovat do operační služby během roku 2026. Raketa je konstruována jako těžká mezikontinentální střela schopná nést několik samostatně naváděných jaderných hlavic. Moskva tvrdí, že dokáže zasáhnout cíle prakticky kdekoliv na planetě a že je schopná překonat současné i budoucí protiraketové systémy.  


To je mimochodem fascinující rozdíl mezi sovětskou a současnou ruskou propagandou. Sovětský svaz často své zbraně tajil a Západ si jejich sílu někdy představoval ještě větší, než ve skutečnosti byla. Dnešní Rusko naopak o nových zbraních mluví neustále. Videa startů, dramatická hudba, animace dopadů na Londýn nebo Washington. Místy to připomíná trailer k hollywoodskému katastrofickému filmu. Jenže čím více je kolem zbraně mediálního hluku, tím více se objevují otázky, zda nejde také o snahu zakrýt technické potíže.

Sarmat přitom není obyčejná raketa. Má nahradit legendární sovětské střely R 36M Vojvoda, které byly jedním ze symbolů studené války. Tyto obří rakety vznikaly ještě v době, kdy Sovětský svaz počítal s možností totální jaderné války s USA. Nový systém má zachovat stejnou logiku odstrašení, ale zároveň reagovat na moderní americké protiraketové systémy a hypersonické technologie.  

Zajímavé je, že samotní západní analytici nepodceňují nebezpečnost systému, ale současně upozorňují na obrovský rozdíl mezi teoretickou kapacitou a skutečně nasazenou zbraní. U ruských strategických programů totiž často existuje propast mezi prezentací v televizi a sériovou výrobou. Rusko má dlouhodobě problémy s výrobní kapacitou, sankcemi i s technologickými komponenty. A právě Sarmat je extrémně složitý systém, který vyžaduje špičkové technologie, přesné navádění i velmi náročnou logistiku.


Není bez zajímavosti, že modernizace jaderného arzenálu dnes probíhá téměř ve všech velmocích. Spojené státy investují do nových verzí raket Minuteman, Čína dramaticky rozšiřuje své silo komplexy a Rusko se snaží přesvědčit svět, že technologicky nezaostává. Jenže právě ruský styl komunikace vyvolává otázku, zda nejde spíše o geopolitický marketing než o skutečnou revoluci ve strategických zbraních.

Když Putin označuje Sarmat za „nejmocnější raketu světa“, zní to velkolepě. Jenže historie vojenských technologií ukazuje, že největší nebezpečí často nepřichází z nejhlasitěji propagovaných projektů. A někdy platí, že čím více stát mluví o své superzbrani, tím více potřebuje, aby o ní ostatní mluvili také.



Zdroje: 1. Deutsche Welle – Rusia Luncurkan Uji Coba Rudal Nuklir Baru; 2. Reuters – Putin says Russia will deploy new Sarmat missile; 3. RUSI – Russia’s Sarmat Test Failure; 4. Army Recognition – Final flight tests of RS 28 Sarmat; 5. Wikipedia – RS 28 Sarmat overview