„Ke všem problémům, které trápí amerického prezidenta, přibyli Korejci. Ale ne ti ze severu. Na ně USA už před desetiletími uvalily všechny možné sankce a místo diplomatických zdvořilostí si vyměňují výhrůžky. Zlobí ho ti z jihu – zdvořilí spojenci či spíše vazalové, kteří hostí kolem 25 tisíc amerických vojáků a největší americkou základnu v zahraničí," napsal Drulák.

Trumpovu nespokojenost spojuje s postojem Soulu k americké politice vůči Íránu. „Trumpovi se nelíbí, že se Jihokorejci odmítli zapojit do války s Iránem. Věří, že je dostane pod tlak, pokud jim pohrozí snižováním americké přítomnosti. Pokud to Trump myslí vážně, rozbíjí tím své geopolitické priority. Ale pro jednou ku prospěchu regionu i světa," uvedl Drulák.

Americký prezident podle něj o víkendu označil Jihokorejce za nevděčné a rozhodl o omezení americké účasti na pravidelném společném vojenském cvičení. Zároveň znovu otevřel otázku nákladů na americkou vojenskou přítomnost a připomněl svůj někdejší vztah se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem. Dal přitom najevo, že by se s ním rád znovu setkal.

„Trump o víkendu prohlásil, že Jihokorejci jsou nevděční a Američané proto omezí svoji účast na pravidelném letním společném cvičení. Prý je drahé a vůbec Soul bude muset platit podstatně více za americkou ochranu. Pak zavzpomínal, jak si před lety rozuměl se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem a dal najevo, že by se s ním zase rád viděl," napsal Drulák.

Trumpův postup podle něj zaskočil nejen americký bezpečnostní aparát, ale také prezidentovy nejbližší spolupracovníky. Pentagon se podle Druláka musel vypořádat s praktickým problémem, protože změna přišla těsně před začátkem dlouho připravovaných manévrů s účastí desetitisíců vojáků. Společné cvičení bylo nakonec výrazně zkráceno.

„Nejspíš šokoval jak struktury amerického hlubokého státu, tak i nejbližší spolupracovníky. Pentagon postavil před ryze praktický problém, když den před začátkem dlouho připravovaného cvičení, jehož se účastní desítky tisíc amerických a korejských vojáků, vydal příkaz, že vše bude jinak. To se nakonec vyřešilo rychle. Američané zkrátili manévry z původně plánovaných deseti dnů na pět," uvedl Drulák.

Složitější důsledky vidí u americké diplomacie v celém regionu. Washington podle něj své partnery dlouhodobě přesvědčuje o významu amerických bezpečnostních záruk a současně upozorňuje na nebezpečí ze strany Číny, Ruska a Severní Koreje. Trumpovo zacházení s jedním z nejbližších amerických spojenců ale podle Druláka může vyvolávat otázky i jinde.


V samotném Soulu však podle Druláka nemusí Trumpův postup vyvolávat pouze obavy. Prezident I Če-mjong se podle něj od nástupu do funkce snaží prosazovat suverenističtější zahraniční politiku, stojí o zlepšení vztahů se Severní Koreou, nechce vyhrocovat vztahy s Čínou a odmítá zatahování země do amerických konfliktů, které se jí přímo netýkají.

„Ale v samotném Soulu si dnes nejspíše nezoufají, možná že se jim Trumpův výbuch docela hodí. Prezident I Če-mjong se od svého nástupu snaží o suverenistickou zahraniční politiku. Stojí o uzavření mírové smlouvy se severním sousedem, nechce problémy s Čínou a už vůbec nechce být zatahován do amerických konfliktů, které se jeho země netýkají," napsal Drulák.

V této souvislosti připomíná také Iova předchůdce Jun Sok-jola a jeho odsouzení v souvislosti s neúspěšným vyhlášením stanného práva a následně s vysláním vojenských dronů nad Severní Koreu. Drulák uvádí, že bývalý prezident si odpykává doživotní trest a že v další kauze dostal třicetiletý trest.

„Dost se tím liší od svého proamerického předchůdce Juna, který si za pokus o převrat odpykává doživotní trest. Vyšetřování bývalého prezidenta navíc prokázalo, že se dronovým útokem na Severní Koreu pokoušel vyprovokovat konflikt, který by mu usnadnil převzetí moci; za to počátkem června dostal ke svému doživotí ještě třicet let navrch," napsal Drulák.

Na tuto kauzu navazuje vlastní úvahou o možné informovanosti Spojených států. Netvrdí, že by bylo americké zapojení prokázáno, a výslovně píše, že jeho rozsah není znám. Pochybuje ale o tom, že by Američanům mohly uniknout přípravy, na nichž se podle něj podílely vysoké armádní kruhy.

„Není známo, jak moc byli do Junových plánů zapleteni Američané. Ale těžko si představit, že v zemi jejíž ozbrojené složky kontrolují by jim unikly přípravy převratu, na nichž se armádní špičky podílely; za dronovou provokaci proti Pchjongjangu dostali těžké tresty i bývalý ministr obrany, bývalý šéf vojenské kontrarozvědky a bývalý velitel dronových jednotek," uvedl.

Větší vojenskou samostatnost Soulu považuje Drulák za jeden z možných důsledků současného vývoje. Prezident I po omezení společného cvičení podle něj znovu zdůraznil potřebu posilovat vlastní obranné schopnosti. Drulák v této souvislosti připomíná dva konkrétní projekty.

„V reakci na zkrácení společného cvičení dal prezident I najevo, že počítá s upevňováním jihokorejské vojenské svrchovanosti. Připomněl dva projekty. Za prvé, ponorky na jaderný pohon, které si Jižní Korea s americkou pomocí staví. Jejich nabytím se zařadí do exkluzivní skupiny velmocí; vedle pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN je má už jen Indie. Za druhé, plnou kontrolu nad korejskými ozbrojenými silami. Tu sice v Soulu mají v době míru, ale v případě války přebírá velení americký generál. I to se má změnit," napsal Drulák.

Úplný odchod amerických jednotek podle něj Soul nechce, protože severokorejského souseda stále považuje za příliš nepředvídatelného. Otázkou je ale cena, kterou mají Jihokorejci za americkou vojenskou přítomnost platit, a celkový charakter tohoto bezpečnostního vztahu.

„V Soulu nestojí o úplné stažení amerických jednotek, na něco takového je severní soused příliš nepředvídatelný. Ročně platí Američanům za jejich přítomnost něco přes miliardu dolarů. Ale dnes si rozladěný Trump řekl rovnou o miliard deset, což vysoce přesahuje americké náklady. V Soulu musí přemýšlet, jak s takovým spojencem-vyděračem pokračovat," píše Drulák.

Možnou alternativu vidí v obnovení americko-severokorejského dialogu. Pokud Trump své výroky o Kim Čong-unovi myslí vážně, mohl by podle Druláka vzniknout prostor pro dohodu a zmírnění napětí na Korejském poloostrově.


Pchjongjang je podle něj zatím zdrženlivý. Drulák připomíná reakci Kimovy sestry, podle níž omezení vojenského cvičení samo o sobě vzhledem k dlouhodobému vztahu se Spojenými státy nic zásadního nemění. Současně ale uvažuje, že Severní Korea by za přijatelných podmínek o lepší vztahy s Washingtonem stát mohla.

„Na druhou stranu Pchjongjang by o lepší vztahy s Američany stál, pokud cena, kterou budou žádat, bude rozumná. V Pchjongjangu jistě nebudou připraveni vzdát se jaderných zbraní a balistických raket, neboť věří, že bez nich by režim už skončil; v tom se nejspíše nemýlí. Také nejspíše nebudou připraveni diskutovat s Američany o vojenské podpoře, kterou poskytují Rusku proti Ukrajině," uvedl.

Spolupráce s Moskvou má podle Druláka pro Pchjongjang hodnotu, kterou Západ jen obtížně dokáže nahradit. „Zapojením do této války získávají peníze, strategické partnerství s Moskvou a bojové zkušenosti. To Západ nemá čím vyvážit," napsal.

Ať už Trump skutečně usiluje o přeskupení americké politiky na Korejském poloostrově, nebo se pouze snaží získat od Soulu více peněz, výsledkem jeho postupu může být podle Druláka oslabení samotného amerického vlivu. Současně podle něj slábnou i jihokorejské politické a bezpečnostní kruhy tradičně orientované na Washington.


V závěru hledá paralelu v Turecku, kde podle něj prezident Recep Tayyip Erdoğan po neúspěšném pokusu o převrat oslabil postavení atlantistických kruhů v bezpečnostních strukturách. Současnou situaci v Jižní Koreji proto interpretuje jako příležitost k posílení její zahraničněpolitické a vojenské autonomie.