Spojené státy a Rusko spolu při jednáních v Saudské Arábii došly poměrně daleko. Na stole je dohodnuté příměří, které by znamenalo, že by se Černé moře stalo pro obě země bezpečnou zónou bez útoků z obou stran. Dále, že by přestaly útoky na strategickou infrastrukturu na obou stranách rusko-ukrajinské hranice. Rusko ovšem souhlas s tímto částečným příměřím ihned v Rijádu podmínilo např. návratem jeho bank do mezinárodního zúčtovacího systému a zrušení některých dalších sankcí.

Ukrajinci ovšem křičí, že žádné dodatečné podmínky je nezajímají. Ale vyjednavači Spojených států vědí, o co se jedná. Ovšem Spojené státy budou muset o postupném omezování sankcí vůči Rusku a jejich uplatnění stejně podstatněji ekonomiku Ruska neovlivnilo, mluvit a dohodnout se s EU. Francie a Velká Británie (a v tuto chvíli nemůžeme vůbec hovořit o tom, co chce Německo, které sestavuje novou vládu) jsou pro pokračování války. Prý je potřeba, jak to sdělil 20. března, zatím poslední summit EU – donutit Rusko k míru silou. Podobné nesmysly slýcháme už přes tři roky a zdá se, že se přehlídka vítězných ukrajinských vojsk na Rudém náměstí nebude konat.

Jen tak mimochodem, na již zmíněném summitu EU, byl zamítnut návrh „ministryně zahraničí EU“ K. Kallasové, na poskytnutí dalších 40 mld. eur na pomoc Kyjevu. Nebyl přijat ani návrh na vyčlenění 5 mld. eur na nákup 2 milionů dělostřeleckých granátů. Francouzský prezident Macron a britský premiér Starmer však blouzní o vyslání 30 000 vojáků zemí EU (rozuměj: NATO), jako mírové síly na Ukrajinu. A tady se kruh uzavírá.

Mírové síly na Ukrajinu může vyslat jenom Rada bezpečnosti OSN a tam by takovýto návrh  z EU narazil nejspíš nejen na Rusko a Čínu, ale také na zájmy Spojených států, protože by komplikoval jejich zájem na mírovém uspořádání na Ukrajině.

Když mírové síly na Ukrajinu, tak tedy z celého světa tak, aby to nebylo jen ve prospěch jedné strany. A podle možnosti, na obě dvě strany nové hranice.

Spojené státy poněkud přehlížejí evropské mocnosti a Evropu jako celek. Tedy přesněji Evropskou unii. Zdá se, že čím dříve pochopí evropští lídři, že role EU v mírových jednáních na Ukrajině bude okrajová, tím lépe. Zatím dělají vše pro to, aby jednání mezi Ruskem a Spojenými státy zkomplikovali. Představitelé českých politických stran by měli být obezřetní, pokud jde o výzvy zemí, jako je Francie a Velká Británie k vyzbrojování a přezbrojování armád evropských států, tedy včetně té české. Zbrojní průmysl těchto dvou zemí, které potřebují nový impuls pro svůj hospodářský růst, je jistě schopen nám „pomoci“. A stejně tak Němci po ustavení nové vlády mohou dojít k názoru, že fabriky Volkswagenu, anebo alespoň jejich část, promění na zbrojní výrobu. Nevím, proč bychom měli ze svých daní a jako země ne příliš bohatá, ve srovnání s Francií, Británií či Německem, sanovat stagnující průmysl těchto zemí. A sami prohlubovat stagnaci české ekonomiky. Není to prozíravé.

Je potřeba také vnímat, že kromě vládních stran, včetně Pirátů, také hnutí ANO chce do budoucna pracovat ve státním rozpočtu se 3 % HDP na obranu. Podmiňuje si to ovšem celkem nevýznamnou podmínkou, že budou tyto peníze čerpány jen v rámci řádných výběrových řízení. Upřímně jsem z této politické pozice hnutí ANO zklamán a určitě nejsem sám.

Zdrcující průzkum týkající se výdajů na zbrojení

Podle průzkumu agentury Median, provedeného v polovině února, jsou zhruba tři čtvrtiny Čechů přesvědčeny, že stát by měl dávat na obranu současná 2 % HDP. Zvýšení nad dvě procenta HDP, pokud jde o vojenské výdaje, si přeje třetina Čechů, což se zhruba kryje s čísly podpory vládní koalice. Naopak snížit vojenské výdaje pod 2 % hranici, by si přála zhruba čtvrtina z tisícovky dotazovaných respondentů.

Ale úplným debaklem, svědčícím o odtržení politické elity státu, tedy především současné vlády od přání a zájmu obyvatelstva, jsou odpovědi průzkumu Medianu další otázky. V případě napadení Česka nebo členské země NATO, by dobrovolně vstoupila do armády k aktivní obraně státu pouze pětina respondentů. Co je ještě závažnější, to jsou dva údaje. Rozhodné NE na tuto otázku říká 54 % respondentů a SPÍŠE NE dalších 26 %. Rozhodné ANO říká pouhopouhých 6 % respondentů. Tady vidím naprostý debakl vládních elit a jejich odtržení se od zájmu a převažujících názorů české veřejnosti.  Lidé prostě vidí, že současná politická elita dává přednost zájmům cizích států a Zelenského Ukrajině.