Téměř půl roku války, dlouholeté sankce, námořní blokáda, poškozená infrastruktura, prudce oslabující měna a inflace, která v červenci dosáhla 66 procent. Ceny potravin byly dokonce meziročně vyšší o 128 procent. Íránská ekonomika prochází jedním z nejtěžších období za poslední desetiletí. Přesto se nezhroutila.

Íránský stát dál funguje a hospodářská aktivita se navzdory hluboké recesi nezastavila. Rozdíl mezi ekonomickým poškozením a ekonomickým kolapsem je důležitý pro pochopení dnešní situace. Strategie maximálního tlaku Spojených států dlouhodobě vycházela z předpokladu, že sankce mohou Írán postupně přivést do situace, kdy ekonomické náklady přinutí jeho vedení změnit politiku. Po vypuknutí současné války 28. února 2026 se stejná logika posunula ještě dál. Vojenské útoky, omezení obchodu a následná blokáda měly tlak znásobit.

Ekonomické důsledky skutečně znásobily. Politický výsledek však zatím jejich rozsahu neodpovídá. Mezinárodní měnový fond nyní očekává pro rok 2026 propad reálného HDP přibližně o pět až šest procent a průměrnou inflaci 68,9 procenta. Světová banka odhaduje, že už v íránském fiskálním roce končícím 20. března 2026 ekonomika klesla o 2,7 procenta. Írán proto už nelze popisovat pouze jako stagnující ekonomiku. Je to ekonomika v hluboké recesi. Zatím ale nikoli ekonomika v kolapsu.

Sankce Írán zbídačily, ale naučily ho také přežívat

Současné problémy nezačaly válkou. Mezinárodní sankce dlouhodobě omezovaly zahraniční investice, přístup k technologiím a světovým finančním trhům. Po obnovení americké politiky maximálního tlaku prezidentem Donaldem Trumpem v roce 2018 se izolace ještě prohloubila. Írán tak přišel o značnou část potenciálního hospodářského růstu.


Írán měl navíc mnoho let na to, aby se životu pod sankcemi přizpůsobil. Vytvořil alternativní obchodní cesty, větší část některých potřeb začal pokrývat domácí produkcí a rozvinul mechanismy umožňující prodávat ropu mimo standardní světový finanční systém. Válka však tuto rovnováhu zásadně mění.

Její první fáze ještě ukazovala překvapivou odolnost. Podle údajů analyzovaných Responsible Statecraft byl výkon ekonomiky na jaře pouze nepatrně pod úrovní předchozího roku. Tento údaj však zachycoval počáteční období konfliktu, nikoli současný stav. Novější prognózy jsou výrazně horší. Světová banka upozorňuje na poškozenou infrastrukturu, nedostatek vody a energie, slabší investice a problémy zahraničního obchodu. MMF už pro letošní rok očekává výraznou recesi.

Válka zasáhla také zaměstnanost. Responsible Statecraft uvádí, že během prvních měsíců konfliktu zmizelo téměř půl milionu pracovních míst. MMF nyní pro rok 2026 počítá s nezaměstnaností kolem devíti procent. Íránská odolnost tedy neznamená, že sankce a válka nefungují. Znamená pouze, že ekonomické škody zatím nepřerostly v rozpad hospodářského systému.

Stát tlumí sociální dopady. Účet přichází v podobě inflace

Druhým důvodem překvapivé odolnosti je způsob, jakým íránský stát přenáší ekonomické náklady na společnost. Vlády prezidentů Ebráhíma Raísího a Masúda Pezeškjána využívaly peněžní transfery a další podpory nízkopříjmových domácností. Jejich smyslem nebylo zachovat původní životní úroveň, ale zabránit tomu, aby se nejchudší vrstvy společnosti propadly úplně.


Výsledkem je tlak na kurz rialu a především inflace. Ta se nyní stala jedním z hlavních způsobů, jakými obyvatelstvo platí za pokračování války. Podle Reuters dosáhla červencová inflace 66 procent a ceny potravin vzrostly meziročně o 128 procent. Reálné mzdy tak prudce ztrácejí hodnotu a část domácností omezuje nákup základních potravin.

Tady je hranice dosavadního modelu stále viditelnější. Stát může domácnostem vyplácet více peněz. Pokud ale ceny rostou podobným nebo ještě rychlejším tempem, skutečná hodnota této pomoci mizí. Írán proto nevytvořil hospodářský model, který by sankce porazil. Vytvořil systém, který jejich náklady rozkládá v čase a přenáší mezi stát, podniky a obyvatelstvo.

Pro politickou stabilitu je přitom důležité, že zatím není možné určit jednoduchou hranici, při níž se ekonomické problémy automaticky změní v politickou krizi. To ovšem neznamená, že taková hranice neexistuje. Reuters uvádí, že možnost dalších sociálních nepokojů patří nyní k hlavním obavám íránského vedení.

Rozhodující bude ropa, blokáda a čas

Nejdůležitější otázkou proto není, proč se Írán dosud nezhroutil. Podstatnější je, jak dlouho může současný stav vydržet. Írán má několik strukturálních výhod. Je to země s téměř 88 miliony obyvatel, velkým domácím trhem, vlastními energetickými zdroji, zemědělstvím a relativně diverzifikovanou průmyslovou základnou. Především měl dlouhé roky na vybudování mechanismů umožňujících část sankcí obcházet.


Spojené státy navíc zvažují další zpřísnění tlaku. Mezi možnostmi jsou sankce proti čínským rafineriím zpracovávajícím íránskou ropu nebo další opatření proti finančním institucím zapojeným do íránského obchodu. Současně dramaticky poklesla doprava Hormuzským průlivem. Z přibližně 18 milionů barelů ropy denně před válkou se tok snížil zhruba na dva miliony barelů.

Ropa je pro další schopnost Íránu financovat stát, válku i sociální podporu klíčová. Teherán proto spojuje otevření Hormuzského průlivu s požadavky na odstranění americké blokády íránských přístavů, zrušení ropných sankcí a uvolnění zmrazených íránských aktiv. Spor o Hormuz tak není pouze vojenským zápasem o strategickou námořní cestu. Je současně soubojem o ekonomickou životaschopnost Íránu.

Tady se rozhodne, zda dosavadní hospodářská odolnost vydrží. Pokud blokáda potrvá, příjmy z ropy budou dále omezeny, průmyslu budou chybět dovážené komponenty a inflace bude dál ničit kupní sílu domácností, může se dlouhodobé chudnutí změnit v podstatně rychlejší hospodářský propad. Světová banka už nyní upozorňuje, že vysoká inflace, nedostatek dováženého zboží a další válečné šoky povedou k růstu chudoby.


Írán už téměř dvě desetiletí přizpůsobuje svou ekonomiku životu pod sankcemi. Vybudoval alternativní obchodní kanály, zvýšil význam domácí produkce, využívá státní dotace a peněžní transfery a nechává část ekonomických nerovnováh absorbovat prostřednictvím inflace a kurzu měny. Výsledkem není zdravá ekonomika. Je to ekonomika přežití.

V tom může spočívat slabina strategie, která předpokládá, že další zvýšení ekonomického tlaku automaticky přinese politickou kapitulaci. Neexistuje předem známá hranice inflace, nezaměstnanosti nebo poklesu životní úrovně, při jejímž překročení se politický systém nutně zhroutí.

Současně však nelze z dosavadní odolnosti vyvozovat, že Írán může takto fungovat neomezeně. Otázkou už není, zda Írán za svou odolnost platí vysokou cenu. Tu platí nyní. Otázkou je, jak dlouho ji ještě dokáže platit.



Zdroje: 1. Responsible Statecraft – How Iran has staved off economic collapse despite the US-Israeli war⁠; 2. IMF – Islamic Republic of Iran⁠; 3. World Bank – Islamic Republic of Iran⁠; 4. Reuters – Battered by war, Iran’s rulers wary of more economic pain and unrest⁠; 5. Reuters – Hormuz Strait to remain shut until U.S. meets interim deal conditions⁠