Válka na Ukrajině vstupuje do fáze, v níž nemusí být pro budoucnost země rozhodující pouze to, kudy vede frontová linie. Stále důležitější je otázka, zda bude Ukrajina schopna bezpečně využívat Černé moře.

Rusko v posledních týdnech výrazně zesílilo útoky na přístavy v oblasti Oděsy, přístavní infrastrukturu i obchodní plavidla. Jen během července ukrajinské úřady podle Reuters zaznamenaly desítky útoků na lodě v přístavech i na moři a desítky zásahů přístavní infrastruktury. Bezpečnostní situace vedla rejdaře k přerušování plaveb a počátkem srpna oděské přístavy téměř dva týdny nepřijímaly nové obchodní lodě.

Důsledky přesahují samotnou námořní dopravu. Přes tři přístavy oděského uzlu před současným omezením procházela naprostá většina ukrajinského zemědělského exportu. Alternativní pozemní, železniční a říční trasy sice existují, ale jejich současná kapacita ani cena přepravy nedokážou hlubokomořské přístavy plně nahradit. To posouvá problém daleko za otázku letošní sklizně.

Pokud Rusko dokáže dlouhodobě vytvářet tak vysoké bezpečnostní riziko, že se obchodní lodě, pojišťovny a investoři začnou Oděse vyhýbat, může Ukrajinu ekonomicky přibližovat postavení vnitrozemského státu, aniž by ruská armáda musela město dobýt. Právě tento strategický rozměr zdůrazňuje analýza Responsible Statecraft. Její některé závěry jsou výrazně interpretační a nelze je považovat za předpověď dalšího vývoje války. Základní otázka, kterou otevírá, je však podstatná: může být dlouhodobě bezpečný přístup Ukrajiny k Černému moři pro její budoucnost stejně důležitý jako území kontrolované na souši?

Oděsu není nutné dobýt, pokud ji lze ekonomicky izolovat

Oděsa má pro Ukrajinu význam, který výrazně přesahuje samotné město. Její přístavní systém je jednou z hlavních bran ukrajinské ekonomiky do světa. Přes černomořské terminály proudí především obilí, olejniny a další zemědělské komodity. Ukrajině se během války podařilo vytvořit vlastní námořní koridor podél západního pobřeží Černého moře a obnovit značnou část námořního exportu.


Rusko nemusí fyzicky uzavřít přístup k Oděse válečnými loděmi. Pokud raketové a dronové útoky přesvědčí rejdaře a pojišťovny, že plavba představuje nepřijatelné riziko, může být ekonomický výsledek podobný. Obchodní loď může být technicky schopna do Oděsy doplout. Jestliže však její provozovatel cestu odmítne nebo pojišťovna stanoví pojistné za válečné riziko na příliš vysoké úrovni, přístav se stává pro část obchodní dopravy fakticky nedostupným. Vzniká tak něco, co lze označit za ekonomickou blokádu prostřednictvím vojenského rizika.

Ukrajina proto intenzivně hledá alternativy. Jednou z nich je železniční přeprava přes Moldavsko do rumunského přístavu Constanța. Podle Reuters se jedná o koridor schopný přepravit až 4,5 milionu tun obilí ročně, tedy přibližně desetinu celkového ukrajinského vývozu obilí. Kyjev současně požaduje snížení moldavských železničních poplatků, aby byla tato cesta ekonomicky konkurenceschopnější. Další možnost představují dunajské přístavy a pozemní doprava přes země Evropské unie.

Současná kapacita těchto tras však nedokáže plně nahradit velké hlubokomořské přístavy. Alternativní trasy navíc znamenají delší přepravu a vyšší logistické náklady. To je důležité také pro Evropu. Čím větší část ukrajinského exportu bude přesunuta z moře na železnice, silnice a dunajské přístavy, tím větší tlak vznikne na dopravní infrastrukturu Rumunska, Moldavska a dalších zemí střední a východní Evropy.

Nejde už jen o obilí, ale o možnost Ukrajinu jednou obnovit

Ještě závažnější otázka se objeví v okamžiku, kdy válka skončí nebo přejde do dlouhodobého příměří či zmrazeného konfliktu. Dosavadní evropské a ukrajinské plány počítají s rozsáhlou rekonstrukcí země.

Společné hodnocení ukrajinské vlády, Světové banky, Evropské komise a OSN z února 2026 stanovilo potřeby obnovy a rekonstrukce Ukrajiny během následujícího desetiletí na téměř 588 miliard dolarů. Největší potřeby připadají na dopravu, energetiku a bydlení. Tato čísla však skrývají ještě jeden problém. Nestačí infrastrukturu znovu postavit. Musí existovat dostatečná jistota, že bude možné ji také bezpečně provozovat.

Představme si příměří, při němž budou zastaveny rozsáhlé pozemní operace, ale nevznikne stabilní bezpečnostní uspořádání. Rusko si ponechá schopnost zasahovat ukrajinské přístavy, elektrárny, železnice, průmyslové závody a logistická centra raketami a drony. Za těchto podmínek nebude největším problémem pouze fyzická rekonstrukce. Bude jím cena rizika.


Responsible Statecraft tuto úvahu spojuje s představou Ukrajiny jako „ocelového dikobraza“ – tedy silně vyzbrojeného státu schopného odstrašit Rusko od dalšího rozsáhlého útoku. Autor analýzy tvrdí, že schopnost Ruska ohrožovat přístavy a infrastrukturu tuto koncepci zásadně zpochybňuje. Tak jednoznačný závěr ale ze současné situace ještě nevyplývá.

Problémy Oděsy spíše ukazují, že případná strategie „ocelového dikobraza“ by nemohla být založena pouze na početné armádě, tancích, dělostřelectvu nebo dronech. Musela by zahrnovat také rozsáhlou protivzdušnou obranu, ochranu přístavů a energetiky, decentralizaci kritické infrastruktury, schopnost rychlých oprav a mechanismy umožňující pojistit soukromé investice proti bezpečnostním rizikům.

Bez toho může vzniknout zvláštní paradox. Ukrajina může být vojensky dostatečně silná, aby zabránila nové rozsáhlé pozemní invazi, ale současně ekonomicky příliš nejistá na to, aby přilákala kapitál potřebný k rekonstrukci. A právě ekonomická životaschopnost bude pro poválečnou bezpečnost země stejně důležitá jako počet vojáků.

Budoucnost Ukrajiny se nerozhoduje jen na frontě

Strategický význam Oděsy nakonec souvisí ještě s jedním dlouhodobým problémem – demografií. Miliony Ukrajinců během války odešly do zahraničí a další miliony byly vysídleny uvnitř země. Poválečná Ukrajina proto nebude potřebovat pouze stovky miliard dolarů. Bude potřebovat lidi.

Návrat uprchlíků bude záviset na bezpečnosti, bydlení, školství a zdravotnictví, ale také na existenci pracovních míst a dlouhodobé ekonomické perspektivě. Fungování černomořských přístavů bude jedním z faktorů, které tuto perspektivu ovlivní.

Ukrajina je velká exportně orientovaná ekonomika. Zemědělství, hutnictví, těžký průmysl a případné nové výrobní obory potřebují konkurenceschopný přístup na světové trhy. Pozemní doprava přes Evropskou unii může námořní cesty doplnit, ale zejména u velkoobjemových komodit je jen obtížně nahradí. Pokud by se dlouhodobě nepodařilo obnovit bezpečný provoz černomořských přístavů, Ukrajina by čelila strukturálnímu ekonomickému znevýhodnění.

A tento problém má přímý význam také pro Českou republiku. Česko se podílí na podpoře Ukrajiny a české firmy mají zájem na její budoucí rekonstrukci. Pokud však bezpečnostní rizika povedou k větší zdrženlivosti soukromého kapitálu, zvýší se tlak na veřejné a mezinárodní zdroje financování obnovy.


Třetím dopadem je doprava. Pokud budou ukrajinské přístavy dlouhodobě omezené, větší množství zboží bude směřovat přes pozemní koridory Evropské unie. To může znamenat další tlak na železnice a logistická centra ve střední Evropě a současně znovu otevírat politické spory kolem tranzitu a dovozu ukrajinských zemědělských produktů.

Současně je důležité připomenout, že konflikt v Černém moři není jednostranný. Také Ukrajina útočí na ruskou vojenskou, přístavní a energetickou infrastrukturu a snaží se zvyšovat náklady ruského námořního obchodu. Další vývoj proto není předem rozhodnutý a současné omezení oděských přístavů nelze automaticky považovat za trvalý stav.


Oděsa proto ukazuje něco podstatného o možné podobě konce války. Nestačí zastavit tanky na frontové linii. Pokud má vzniknout ekonomicky životaschopná Ukrajina schopná financovat alespoň část vlastní obnovy, musí existovat také dostatečně bezpečné prostředí pro lodě, továrny, energetiku a soukromé investice.

Rusko nemusí Oděsu dobýt, aby Ukrajině způsobilo dlouhodobý strategický problém. Stačí, pokud dokáže udržovat takovou míru nejistoty, při níž se obchodní lodě, pojišťovny a investoři budou přístavu vyhýbat. Stejně tak ale Ukrajina nemusí odstranit veškeré vojenské riziko, aby svou ekonomiku udržela funkční. Potřebuje je snížit na úroveň, kterou budou obchod a kapitál ochotny přijmout.

Skutečným měřítkem poválečné bezpečnosti Ukrajiny proto nemusí být jen to, kde skončí fronta. Stejně důležité bude, zda obchodní loď bude moci bez nepřijatelného rizika vplout do Oděsy.



Zdroje: 1. Responsible Statecraft – Russia’s lockdown of Odessa ports could be a grim turning point in war⁠; 2. Reuters – Ukraine turns to alternative grain export routes as Russia blocks ports⁠; 3. Reuters – Shipowners halt vessel calls at Ukraine’s Black Sea ports⁠; 4. Reuters – Ukraine and Moldova consider shipping grain by rail through Moldova⁠; 5. World Bank – Updated Ukraine Recovery and Reconstruction Needs Assessment⁠