Česká politika už dávno není pouze soubojem předsedů celostátních stran. Komunální a senátní volby ukázaly, že vedle pražských politických centrál vyrůstají silná regionální mocenská uskupení. Jejich hlavními představiteli jsou hejtmani, kteří dokázali kolem sebe vytvořit stabilní týmy, získat dlouhodobou podporu voličů a v některých případech se částečně nebo zcela vymanit ze závislosti na své původní straně.

Martin Půta v Libereckém kraji, Martin Kuba v jižních Čechách a Jan Grolich na jižní Moravě představují tři rozdílné cesty k podobnému výsledku. Jejich politický vliv už nelze vysvětlovat pouze funkcí hejtmana. Vytvářejí vlastní mocenská centra, která dokážou ovlivňovat komunální, krajské i senátní volby. S určitou nadsázkou tak můžeme mluvit o nových českých gubernátorech.

Liberecký hejtman Martin Půta představuje nejdéle fungující model regionální politické autonomie. V čele kraje stojí nepřetržitě od roku 2012 a jeho hlavní politickou oporou je hnutí Starostové pro Liberecký kraj. To není regionální pobočkou některé velké celostátní strany, ale samostatnou organizací s vlastními představiteli a komunálním zázemím.

V krajských volbách roku 2024 získalo Půtovo hnutí 34,75 procenta hlasů. Letošní komunální volby jeho postavení znovu potvrdily. V samotném Liberci zvítězilo se ziskem 28,36 procenta hlasů a čtrnácti z devětatřiceti zastupitelských mandátů.

Půta se nyní pokouší přenést svůj politický vliv také do Senátu. Na Českolipsku získal v prvním kole 32,66 procenta hlasů a postoupil do druhého kola proti starostce České Lípy Jitce Volfové z ANO, která obdržela 35,05 procenta. Výsledek zatím není rozhodnutý. Půta současně oznámil, že pokud bude zvolen senátorem, opustí hejtmanskou funkci.


Ještě názornější příklad přinesl jihočeský hejtman Martin Kuba. V krajských volbách roku 2024 dovedl ODS k zisku 47,51 procenta hlasů a čtyřiatřiceti z pětapadesáti mandátů. Strana díky tomu získala v krajském zastupitelstvu absolutní většinu.

Kuba ukázal, že hejtman může být silnější než vlastní strana

Skutečný rozsah Kubova osobního vlivu se však ukázal až po jeho odchodu z ODS koncem roku 2025. Když začal budovat vlastní politický projekt, rozhodlo se jej následovat třicet ze čtyřiatřiceti krajských zastupitelů zvolených za ODS. S hejtmanem tak odešla téměř celá původní krajská politická reprezentace jeho strany.

Kubovo nové hnutí Naše Česko následně uspělo také v letošních komunálních volbách. V Českých Budějovicích získalo 29,6 procenta hlasů a patnáct ze pětačtyřiceti zastupitelských mandátů. ODS, která zde před čtyřmi lety získala šestnáct zastupitelů, nyní obsadila pouze čtyři mandáty.

Hnutí zaznamenalo úspěch také v senátních volbách. Jeho kandidát Tomáš Fiala obhájil mandát na Strakonicku již v prvním kole se ziskem 55,41 procenta hlasů.


Pro celostátní vedení politických stran jde o důležité upozornění. Regionální organizace nemusí být vždy loajální především stranické centrále. Pokud je její fungování dlouhodobě spojeno se silnou osobností, může se politická příslušnost stát druhořadou.

Grolich proměnil krajskou popularitu v celostátní vliv

Třetí model představuje jihomoravský hejtman Jan Grolich. Na rozdíl od Kuby neopustil svou původní stranu a nezaložil nové hnutí. Svou regionální pozici využil k posílení vlivu uvnitř KDU-ČSL, jejímž předsedou se letos stal.

V krajských volbách roku 2024 vedl kandidátku koalice SPOLU, která získala 39,91 procenta hlasů. Letošní senátní volby pak přinesly další potvrzení jeho osobní voličské podpory. Na Vyškovsku zvítězil již v prvním kole se ziskem 63,34 procenta a více než 37 tisíc hlasů.


Zatímco Půta vybudoval samostatné regionální hnutí a Kuba dokázal přenést svou krajskou politickou základnu mimo ODS, Grolich se vydal opačným směrem. Z regionální politiky pronikl přímo do vedení tradiční celostátní strany. Po senátním vítězství navíc spojuje regionální, parlamentní a stranickou politickou roli.

Vznik silných krajských politických center však přináší také otázky. Hejtmani mají významný vliv na krajské rozpočty, investice, dopravu, zdravotnictví, školství i obsazování funkcí v krajských institucích. Dlouhodobě vybudované týmy mohou zajistit kontinuitu řízení, ale zároveň vytvářejí riziko koncentrace rozhodování a oslabování politické konkurence.

O skutečné nezávislosti na centrální vládě přitom hovořit nelze. Kraje jsou stále závislé na zákonném vymezení svých pravomocí, státním financování a rozhodnutích vlády i parlamentu. Jejich političtí představitelé však mohou být organizačně a volebně podstatně méně závislí na celostátních stranických centrálách.

Právě to je nejzajímavější poselství letošních voleb. Vedle tradičních politických stran se v České republice prosazují osobnosti s vlastní regionální základnou, schopné ovlivňovat politické výsledky i za hranicemi svých krajů. Česko tak má nové mocné gubernátory. Ne proto, že by disponovali neomezenými pravomocemi, ale proto, že jejich skutečný politický vliv může být výrazně větší, než odpovídá samotné funkci hejtmana.

Pro českou politiku tím vzniká zásadní otázka. Budou tato regionální mocenská centra především posilovat samosprávu a odpovědnost politiků vůči místním voličům, nebo se postupně promění v uzavřené politické struktury, v nichž bude stále obtížnější kontrolovat rozhodování a vytvářet skutečnou opozici?



Zdroje: 1. ČSÚ – Oficiální výsledky krajských voleb 2024⁠; 2. ČSÚ – Výsledky komunálních voleb 2026⁠; 3. Starostové pro Liberecký kraj – Martin Půta bude kandidovat do Senátu⁠; 4. ČTK – Do hnutí Martina Kuby přešlo 30 ze 34 jihočeských zastupitelů ODS⁠; 5. KDU-ČSL – Jan Grolich, předseda strany a jihomoravský hejtman⁠