Českou televizi podle Karoliny Stonjekové obchází nové strašidlo. Nejde tentokrát o politický tlak ani o spor o koncesionářské poplatky, ale o mnohem osobnější obavu: odejít z veřejnoprávní obrazovky a zjistit, že někdejší hvězdnost byla do značné míry spojena právě s ní.

„Opustíš-li mě, nezahynu. Opustíš-li mě, zahyneš,“ připomněla Stonjeková verše Viktora Dyka v pondělním živém streamu na kanále Xaver Live a vztáhla je na někdejší výrazné tváře České televize včetně Marka Wollnera, Nory Fridrichové, Barbory Kroužkové a Václava Moravce.

Česká televize však nebyla jediným tématem večera. Stonjeková se pustila také do bývalého premiéra Petra Fialy, který se po čase znovu objevil na sociálních sítích. Podle moderátorky jako by si přitom zvolil novou identitu – Andreje Babiše. Ve videu totiž kritizoval současnou vládu za věci, které podle ní sám během čtyř let v čele kabinetu dělal nebo nedokázal vyřešit.

Podobnou výtku směřovala k předsedovi STAN Vítu Rakušanovi. Ten kritizoval vládu kvůli suchu a absenci dlouhodobé strategie. Stonjeková ironicky poznamenala, že několik dní po jeho vystoupení začalo pršet, především se však ptala, proč požadovaná strategie nevznikla během čtyř let, kdy byl sám členem vlády.

Největší část úvodu ale patřila tématu, které podle ní během dne výrazně rezonovalo na sociálních sítích: návrhu investora Václava Dejčmara omezit volební právo v posledních letech života.

Staří versus mladí

Dejčmar v debatě s ekonomem Dominikem Stroukalem přišel s radikální úvahou. Stejně jako nemohou volit lidé do 18 let, neměli by podle něj hlasovat ani během posledních osmnácti let svého života. Hranice by se určovala podle statistické naděje dožití.

Při hodnotách, které Stonjeková ve streamu citovala, by to podle jejího výpočtu znamenalo ztrátu volebního práva u mužů ještě před šedesátkou a u žen přibližně po pětašedesátém roce. Upozornila přitom na paradox, že člověk by podle takového modelu mohl stále pracovat a odvádět státu daně, ale už by neměl právo rozhodovat ve volbách.

„Vy přijdete o volební právo ještě v situaci, kdy papírově nejste v důchodu. Čili vy pracujete, odvádíte státu daně, ale někdo už by vám chtěl brát volební právo, protože jako sorry, přesluhuješ,“ shrnula svůj pohled.

Podle stejné logiky by se problém týkal i lidí, kteří sami stojí nebo donedávna stáli na vrcholu české politiky. Stonjeková jmenovala Petra Fialu a prezidenta Petra Pavla jako příklady osobností, které by takový věkový mechanismus zasáhl.

Srovnání s hranicí osmnácti let považuje za zavádějící. Volební právo mladých lidí je podle ní spojeno s okamžikem dosažení plnoletosti, kdy člověk přebírá právní odpovědnost sám za sebe. „To, že můžete volit až v okamžiku, kdy jste plnoletý, kdy za sebe rozhodujete, kdy o sobě rozhodujete, to je přece strašně důležitý moment,“ argumentovala.

Stonjeková zároveň zasadila Dejčmarův výrok do širšího trendu, v němž podle ní část veřejné debaty vykresluje seniory jako lidi, kteří špatně volí, podléhají dezinformacím a příliš se soustředí na vlastní důchody. Proti tomu postavila idealizovaný obraz mladé generace, která má společnost zachránit.

Tuto generační hierarchii odmítla pomocí záměrně vyhroceného srovnání. Odkázala na rozhovor s Kristýnou Mertlovou, někdejší političkou Kristýnou Kočí, která hovořila o problémech mladých mužů při seznamování, dlouhém životě u rodičů a vysokém podílu mužů bez partnerských a sexuálních zkušeností.

Generace dnešních seniorů podle Stonjekové naproti tomu často ve stejném věku pracovala, zakládala rodiny a vychovávala děti. „V 35 letech generace tady těch seniorů, těch loserů, kterým by bylo nejlépe odebrat volební právo, už dávno vychovávala svoje děti,“ poznamenala.


Do generačního kontrastu zahrnula i současné debaty o genderové identitě, klimatické úzkosti nebo psychických obtížích mladých. Připomněla například studii, podle níž některé mladé lidi stresuje návštěva restaurace, pokud si nemohou předem prostudovat jídelní lístek na internetu. Proti tomu postavila generace, které prožily druhou světovou válku a následně desetiletí studené války.

Sama ovšem připustila, že jde o paušalizaci a že mezi mladými je množství pracovitých a samostatných lidí. Její argument byl jiný: jestliže někdo přijme zobecňování jako legitimní nástroj proti seniorům, musí počítat s tím, že stejným způsobem lze karikovat i mladé.

Odtud přešla k širší úvaze o vytváření společenských konfliktů. Podle ní dnešní „novodobí marxisté“ na rozdíl od těch historických společenské rozpory pouze nepopisují, ale aktivně je přiživují. Za příklady označila nejen střet mladých se starými, ale také konfliktní pojetí vztahů mužů a žen.

Jako ilustraci generačního zjednodušování připomněla také referendum o brexitu. Po jeho výsledku se podle ní rychle rozšířilo vysvětlení, že mladým proevropským Britům budoucnost vzali starší voliči z venkova. Část mladých si však podle jejího podání výsledek přivodila sama tím, že k referendu vůbec nepřišla.

Omezování volebního práva na základě statistické délky života označila Stonjeková za nebezpečnou myšlenku. Skutečnost, že její autor nemá politickou moc ji prosadit, podle ní není důvodem ji ignorovat. Za podstatné považuje už to, že je podobný princip veřejně představován jako možné řešení společenského problému.

Česká televize narazila na realitu


Nešlo jí přitom o tvrzení, že tito lidé nemají profesní kvality. Zdůrazňovala spíše tandem osobnosti a média. I výrazný moderátor potřebuje studio, kamery, světla, techniky, produkci a distribuční kanál. To všechno stojí peníze a není samozřejmé, že si stejné publikum přenese jinam pouze díky vlastnímu jménu.

Jako příklad použila i vlastní působení v XTV. Kdyby některý z tamních moderátorů podlehl představě vlastní hvězdnosti, odešel a rozhodl se ukázat televizi, jak se má správně streamovat, výsledek by podle ní vůbec nemusel odpovídat jeho očekávání. Úspěch nevytváří jen tvář před kamerou, ale celý aparát za ní.

Do stejného bloku zařadila někdejšího šéfa Reportérů ČT Marka Wollnera a jeho spor s Robertem Šlachtou. Krajský soud v Brně podle informací citovaných ve streamu zrušil předchozí rozsudek, podle kterého se měl Šlachta Wollnerovi omluvit a zaplatit mu finanční kompenzaci.

Šlachta v roce 2022 tvrdil, že Česká televize měla dlouhou dobu ve střižně reportáž týkající se kauzy spojené se STAN a nevysílala ji. Stonjeková tento spor propojila s dřívějším vystoupením bývalé reportérky ČT Markéty Dobiášové, která veřejně popisovala svou zkušenost s rozpracováváním témat souvisejících s pozdější kauzou Dozimetr.

Podle Stonjekové je v této souvislosti namístě připomenout často používaný argument obhájců veřejnoprávního média, že Česká televize „hledá pravdu“. V její interpretaci případ ukazuje spíše na to, že ani veřejnoprávní instituce není automatickou zárukou toho, že každé citlivé téma dostane stejný prostor.

Do debaty vstoupil i Petr Macinka, který rozhodnutí soudu využil k ostrému výpadu proti Wollnerovi. Stonjeková jeho příspěvek označila spíše za humorné rýpnutí, samotnou kauzu však považovala za další důvod pochybovat o idealizovaném obrazu České televize jako instituce stojící automaticky nad politickými a názorovými spory.

Další konkrétní příklad nabídla kandidátka koalice Spolu na brněnskou primátorku Jana Zlatušková. V rozhovoru popsala, že jí lidé z České televize po oznámení kandidatury nabídli dočasné stažení dílů dokumentárního pořadu, ve kterých v minulosti vystupovala, aby jí nemohly uškodit během kampaně.

Stonjeková ocenila její otevřenost. Současně připustila, že dokumentaristika není totéž co politická publicistika, přesto jí nabídka připadala pozoruhodná. Jestliže médium jednomu kandidátovi nabízí možnost stáhnout materiál, který by proti němu mohl být použit, zatímco k jiným politickým aktérům postupuje výrazně kritičtěji, otevírá to podle ní otázku dvojího metru.

České televize se týkalo také vystoupení režiséra Václava Marhoula u Václava Moravce. Marhoul tvrdil, že prostor pro současné změny ve veřejnoprávní televizi vytvořila už Fialova vláda svou liknavostí a personálními rozhodnutími kolem televizní rady.


Stejně kriticky reagovala na výtky vůči členům Rady České televize. Pokud je rada kontrolním orgánem, pak podle Stonjekové není problémem, když její členové kontrolní pravomoci skutečně používají. Problém vidí spíše v představě, že dobrým radním je pouze ten, kdo vedení televize příliš nekomplikuje život.

Antibabiš a Brno

Zlatušková se ve streamu objevila ještě jednou, tentokrát kvůli komunální politice. Kandidátka Spolu v rozhovoru ostře kritizovala Motoristy a současnou vládní sestavu a vyjádřila naději, že komunální volby v Praze, Brně, Ostravě a dalších městech vyšlou jasný signál, že současným směrem politika pokračovat nemůže.

Stonjeková v tom viděla zásadní rozpor. Zlatušková podle ní mluvila o současných „kauzách“, bouračkách a dalších problémech, ale pomíjela kauzy předchozí vlády. Připomněla Dozimetr, během něhož Vít Rakušan zůstal ministrem vnitra, i bitcoinovou aféru spojenou s ministerstvem spravedlnosti.


Když se Zlatušková ptala, jak bylo možné současnou vládní situaci vůbec dopustit, měla pro ni Stonjeková jednoduchou odpověď: předchozí vládní strany si podle ní samy zúžily povolební možnosti dlouholetou politikou Antibabiše.

Čtyři roky podle ní stavěly velkou část své identity na odmítání Andreje Babiše, a tím si předem zavřely dveře k případné spolupráci s ANO. Jestliže po volbách vznikla vláda na jiném půdorysu, není podle Stonjekové možné tvářit se, že k němu předchozí politická strategie nijak nepřispěla.

Za ještě závažnější považuje, že v ODS podle ní stále není výraznější ochota tuto strategii přehodnotit. Antibabiš zůstává „stéblem“, kterého se tonoucí drží, přestože právě tato politika podle ní už jednou ukázala své limity.

Fiala s Rakušanem kritizují vlastní dědictví

Nejvýraznější ilustraci tohoto problému poskytl Stonjekové sám Petr Fiala. Po návratu na sociální sítě zveřejnil video, ve kterém kritizoval současnou vládu kvůli obraně, bezpečnosti, státnímu rozpočtu, odchodu expertů z Úřadu vlády i tlaku na veřejnoprávní média.

Stonjeková jeho vystoupení uvedla ironickou poznámkou, že bývalého premiéra možná zachvátila móda volitelné identity a rozhodl se být Andrejem Babišem. Jinak si prý neumí vysvětlit, proč svého nástupce kritizuje právě za věci, které podle ní provázely i Fialovo vlastní vládnutí.


Ještě paradoxnější jí připadala Fialova kritika odchodu některých expertů z Úřadu vlády. Připomněla jeho někdejší profil pravicového politika, který mluvil o redukci státu a počtu lidí placených z veřejných peněz. Pokud nyní kritizuje Babišovu vládu za odchod lidí spojených například s neziskovým sektorem, vidí v tom zásadní posun oproti tomu, co od něj pravicoví voliči kdysi očekávali.

Jako příklad zmínila i lidi působící podle ní za minulé vlády v poradních či expertních rolích kolem ministerstev, přestože současně prosazovali výrazně zelenou agendu nebo se podíleli na právních sporech týkajících se klimatických závazků státu. Jejich přítomnost měla podle Stonjekové být pro pravicového premiéra důvodem k otázkám už tehdy.

Podobný střet s vlastní minulostí viděla u státního rozpočtu. Současný návrh rozpočtu sama nehájila a otevřeně řekla, že ji jeho parametry netěší. Fiala je ale podle ní v obtížné pozici, když kritizuje zadlužování poté, co během jeho vlastní vlády veřejný dluh výrazně narostl.

„Ten člověk po dovolené natočí video, ve kterém Babiše zkritizuje za všechno, co přitom sám dělal,“ shrnula svou hlavní výtku.

Prakticky stejnou logiku použila u Víta Rakušana. Předseda STAN ve svém videu kritizoval vládu za nedostatečnou reakci na sucho a klimatické změny. Volal po strategickém přístupu ke krajině a propojení politiky životního prostředí se zemědělstvím.

Stonjeková zdůraznila, že tím současnou vládu nechce zbavovat odpovědnosti. Ptala se ale, proč podobná dlouhodobá strategie nevznikla během předchozích čtyř let, kdy Rakušan seděl ve vládě. Pokud by současný kabinet podle ní zrušil již existující a fungující koncepci, byla by jeho kritika pochopitelná. Jestliže si však stěžuje, že strategie vůbec není, obrací tím část kritiky i proti vlastnímu bývalému kabinetu.

Zvlášť ji zaujal Rakušanův požadavek na „zelený pohled na věcnou tematiku“. Spojení zeleného a věcného pohledu označila za téměř protimluv. Za nejviditelnější příklad rozporu mezi ideologickým a věcným přístupem pak označila Green Deal.

V součtu podle ní současná opozice nabízí voličům zvláštní obraz: Fiala kritizuje zadlužování, obranu, experty a veřejnoprávní média, přestože každé z těchto témat provázelo jeho vlastní vládu, zatímco Rakušan žádá strategii, kterou měl čtyři roky možnost spoluvytvářet.

V tom Stonjeková hledá také vysvětlení agresivity části opozičního tábora. Podle ní jeho příznivci začínají tušit, že ze současných opozičních lídrů už mnoho nového nevytěží a Andrej Babiš by s podobnými soupeři mohl mít otevřenou cestu k dalšímu volebnímu vítězství.

Použila pro to jeden z nejvýraznějších obrazů celého streamu: snaha dostat z dnešní opozice něco dalšího je podle ní „úplně stejně marná, jako když budete ždímat naprosto suchej hadr v naději, že z něj aspoň ještě kapička ukápne“.

„Neukápne,“ poznamenala ironicky.

Přesto své publikum nevyzývala, aby na vyhrocenou politickou komunikaci odpovídalo stejným způsobem. Naopak doporučovala nenechat se vtáhnout do soutěže v agresivitě. Připomněla prezidentskou volbu Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga, kdy podle její zkušenosti část nerozhodnutých voličů odradila právě příliš vyhrocená atmosféra jednoho z táborů.

V politice může podle Stonjekové podobný „overkill“ nakonec poškodit právě toho, kdo jej používá. Místo dalšího přikládání pod kotel proto doporučila nechat protivníky, aby sami ukázali, co nabízejí. V jejím podání je totiž hlavním problémem opozice něco jiného než nedostatek hlasitosti: po letech vládnutí stále kritizuje problémy, za jejichž stav nese alespoň část vlastní odpovědnosti.