Smrt osmnáctiletého Henryho Nowaka v britském Southamptonu se stala jedním z nejcitlivějších případů posledních dní. Mladý student zemřel po bodném útoku, zatímco policejní záběry ukázaly, že byl po příjezdu hlídky spoután, přestože opakovaně tvrdil, že byl pobodán a nemůže dýchat. Útočník Vickrum Digwa policii nepravdivě tvrdil, že se sám stal obětí rasistického útoku. Soud tuto verzi odmítl a Digwa byl odsouzen k doživotí s minimální délkou trestu 21 let.  

Případ v Británii vyvolal silné emoce nejen kvůli samotné vraždě, ale také kvůli postupu policie. Podle britských médií se těžce zraněný Nowak ocitl v poutech poté, co policisté nejprve uvěřili tvrzení pachatele o údajném rasistickém útoku. Chování zasahujících policistů nyní prověřuje nezávislý dohledový orgán a k případu se vyjádřili i britští politici včetně premiéra Keira Starmera a ministryně vnitra Shabany Mahmoodové.  


Fiala začíná mimořádně tvrdě. Příběh Henryho Nowaka označuje za otřesný a zdůrazňuje, že šlo o mladého bělocha ve věku osmnácti let, který podle něj zoufale volal o pomoc. Britské policii vytýká, že místo okamžité pomoci uvěřila vrahovi, jenž se hájil tvrzením o rasistickém útoku proti sobě.

V jedné z nejsilnějších pasáží Fiala píše, že policisté podle něj místo pachatele spoutali „zraněného a trpícího Henryho“, který krátce poté zemřel. Právě tento obraz staví do centra celé své reakce.

Jeho komentář však míří dál než k samotnému policejnímu zásahu. Fiala případ okamžitě srovnává s reakcemi západního světa na smrt George Floyda ve Spojených státech. Ptá se, kde jsou v případě Henryho Nowaka celebrity, sportovci, politici a aktivisté, kteří by podle něj burcovali veřejnost a vyzývali ke společenské mobilizaci.

Tuto část svého komentáře staví na ostrém kontrastu. Připomíná masové protesty, sportovce klečící před zápasy, vyjádření umělců, korporátní slogany i politické gesto, které po smrti George Floyda obletěly svět. U Henryho Nowaka podle něj nic podobného nepřišlo.

Fiala tím otevírá hlavní politickou linku svého vyjádření. Tvrdí, že na Západě existuje systém, který podle něj bílé oběti bagatelizuje a bílé viníky hledá i tam, kde nejsou. Tato formulace je zároveň nejostřejší částí jeho komentáře a vyjadřuje postoj, kterým SPD dlouhodobě kritizuje progresivní politiku identity, migrační politiku i podle hnutí dvojí metr v západních institucích.


Britské úřady přitom samy čelí tlaku, aby vysvětlily postup policistů na místě útoku. Protesty v Southamptonu přerostly i ve střety s policií, zatímco rodina oběti a britští představitelé vyzývali, aby tragédie nebyla zneužívána k dalšímu rozdělování společnosti.

Fiala však právě otázku rozdělování společnosti používá jako závěrečný politický argument. Odmítá podle svých slov společnost rozdělenou na oběti a občany první a druhé kategorie. Česká republika si podle něj musí zachovat právo jít vlastní cestou a nepřebírat model, který podle SPD vede k nerovnému zacházení, potlačování bezpečnostních rizik a ideologickému výkladu spravedlnosti.