Evropa tak sleduje další kapitolu zvláštní americké strategie, která připomíná spíše improvizaci než dlouhodobý plán. Ještě před několika týdny totiž Spojené státy naznačovaly pravý opak. Washington hovořil o omezení přítomnosti v Evropě, o přesunu sil směrem k Indopacifiku a o tom, že evropské země musí převzít větší díl odpovědnosti za vlastní obranu. Najednou ale přichází informace o nových posilách v Polsku. A nikdo netuší, zda jde o reálný plán, nebo další politický signál určený hlavně domácímu publiku.

Podle německé veřejnoprávní stanice Tagesschau vyvolalo Trumpovo oznámení doslova zmatek mezi spojenci. Švédská ministryně zahraničí Maria Malmer Stenergard otevřeně přiznala, že orientovat se v současných amerických signálech není jednoduché. A není divu. Evropské vlády totiž poslední měsíce poslouchaly z Washingtonu stále stejnou melodii. Amerika chce méně financovat evropskou bezpečnost a více se soustředit na Čínu a Pacifik.


A právě tato rozdvojenost ukazuje hlubší problém dnešní západní aliance. Evropští spojenci stále více zjišťují, že Spojené státy už nejsou předvídatelným garantem bezpečnosti jako v minulých desetiletích. Rozhodnutí se mění prakticky ze dne na den a často mají podobu mediálních výstřelů bez jasného institucionálního základu.

Pentagon v mlze a Evropa v nejistotě

Nejvíce zarážející je ovšem skutečnost, že zmatek přiznávají i samotní američtí úředníci. Agentura AP citovala představitele Pentagonu, podle něhož ministerstvo obrany strávilo dva týdny reakcemi na předchozí oznámení a nyní samo netuší, co přesně nový Trumpův výrok znamená.

To už není běžná diplomatická mlha. To je situace, kdy největší vojenská mocnost světa vysílá do prostoru protichůdné informace a její vlastní aparát se je snaží dodatečně interpretovat. Pro evropské státy je to alarmující zejména v době války na Ukrajině a pokračujícího napětí mezi NATO a Ruskem.

Generální tajemník Mark Rutte reagoval velmi opatrně. Trumpovo oznámení sice přivítal, zároveň ale upozornil, že Evropa musí pokračovat v cestě ke snížení závislosti na Spojených státech. Jinými slovy NATO už dnes samo počítá s možností, že americký bezpečnostní deštník nebude v budoucnu tak široký jako dosud.


Americký ministr zahraničí Marco Rubio nyní tvrdí, že nejde o žádné trestání spojenců, ale o průběžné přehodnocování rozmístění sil. Jenže právě tato věta možná Evropu děsí nejvíce. Pokud se rozmístění amerických jednotek stává neustále pohyblivou veličinou závislou na okamžité geopolitické náladě, pak se evropské státy skutečně budou muset naučit spoléhat hlavně samy na sebe.

Trumpva politika tak paradoxně urychluje proces, o kterém Evropa mluvila dlouhá léta pouze teoreticky. Debatu o vlastní armádní síle, evropské strategické autonomii a schopnosti přežít bez plné americké ochrany.

A možná právě proto dnes ve Varšavě převládá opatrná radost, zatímco v Bruselu, Berlíně nebo Stockholmu roste nervozita. Protože nikdo přesně neví, zda americké posily do Polska skutečně přijdou. A ještě méně lidí dnes dokáže odhadnout, co vlastně bude americká bezpečnostní politika za půl roku.



Zdroje: 1. https://www.tagesschau.de/ausland/trump-truppen-polen-100.html; 2. NATO: Vyjádření Marka Rutteho po jednání ministrů