Investigativní publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner věnoval další díl své série fungování Ministerstva životního prostředí za Petra Hladíka. Tentokrát se nezaměřuje na akcelerační zóny ani na evropské klimatické směrnice. Pozornost soustředí na Martina Sedláka, kterého označuje za hlavní postavu systému propojujícího ministerstvo, lobbing, média, neziskové organizace, státní dotace i veřejně financované informační kampaně.

„Jeden muž si koupil Českou televizi i média. Za státní peníze, v bezprecedentním střetu zájmů a nebyl to žádný problém,“ otevírá Paukner svou analýzu.

Na úvod připomíná, že Martin Sedlák působil ještě před nástupem Petra Hladíka na Ministerstvo životního prostředí jako poradce Mariana Jurečky na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Podle autora šlo o natolik významnou postavu pro KDU-ČSL, že po určitou dobu působil právě na MPSV. Po nástupu prezidenta Petra Pavla a jmenování Petra Hladíka ministrem životního prostředí se však podle Pauknera přesunul přímo na nový resort, kde se stal jeho hlavním poradcem.

Připomíná, že už při první tiskové konferenci po Hladíkově nástupu Sedlák nejen stál po ministrově boku, ale veřejně představoval priority resortu. Mezi nimi zmiňuje rozvoj komunitní energetiky, podporu obnovitelných zdrojů energie, nové bioplynové stanice i přípravu akceleračních zón pro větrné elektrárny.

Současně však podle Pauknera zůstával ředitelem Svazu moderní energetiky, organizace zastupující podnikatele působící v oblasti obnovitelných zdrojů energie.

„V pozici ředitele Svazu moderní energetiky – lobbistické organizace podnikatelů v OZE – je přitom Sedlákovou prací upřednostňovat zájmy investorů za jakoukoli cenu,“ poznamenal Paukner..

Právě souběh obou rolí označuje za bezprecedentní střet zájmů. Přirovnává jej k hypotetické situaci, kdyby například podnikatel Pavel Tykač přidělil ministrovi průmyslu poradce ze skupiny Sev.en. V takovém případě by podle něj následovala okamžitá mediální kritika. U Martina Sedláka podle autora nic podobného nenastalo.

Jak vznikal vliv: Studie, experti a veřejné peníze

Další část komentáře věnuje tomu, co označuje za budování rozsáhlého mediálního, expertního a neziskového ekosystému financovaného z veřejných prostředků. Paukner poukazuje na skutečnost, že od roku 2023 Sedlák systematicky posiloval svůj mediální prostor. Vedle pravidelných vystoupení v médiích podle něj rozvíjel také vlastní server Obnovitelně.cz a navázanou PR agenturu Obnovitelně.PRO.

Když se podle Pauknera objevoval v médiích, býval označován především jako expert na energetiku nebo programový ředitel Svazu moderní energetiky. Svou současnou poradenskou roli na Ministerstvu životního prostředí podle autora veřejně upozaďoval a většina médií ji zároveň nezdůrazňovala.

„Média na tuto hru přistupují, čímž je veřejnost efektivně manipulována,“ píše.

Právě tím podle něj vznikal obraz nezávislého odborníka, přestože Sedlák současně působil jako poradce člena vlády a zastupoval zájmy podnikatelů v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Významnou část textu věnuje České televizi. Tvrdí, že právě zde podle něj došlo k bezprecedentnímu průniku lobbistů do veřejnoprávního média.


Další část své argumentace Paukner staví na financování neziskového sektoru. Tvrdí, že během působení Petra Hladíka rozdělilo Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím různých programů stovky milionů korun organizacím, které podle něj sdílely stejnou představu o rozvoji obnovitelných zdrojů energie.

Za klíčové označuje především organizace Fakta o klimatu a Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO). U Fakta o klimatu připomíná, že organizace podle něj získala za působení Petra Hladíka přibližně dvacet milionů korun na financování výzkumu. Současně upozorňuje, že vedle veřejných prostředků ji financovala také Solární asociace a Krsek Foundation podnikatele Zdeňka Krska.

V případě Asociace pro mezinárodní otázky připomíná působení dvou bývalých předsedů Strany zelených i Martina Abela, kterého spojuje s vymezováním akceleračních zón a spolkem Klimatická žaloba. Právě tato organizace se podle něj soudní cestou snažila přimět stát k razantnějším opatřením v oblasti klimatické politiky. Paukner zdůrazňuje, že podle něj nejde o jednotlivé izolované příklady, ale o propojený mechanismus.

„Systém byl primitivně jednoduchý. Na jedné straně stát, podnikatelé v OZE a Evropská unie zafinancují neziskovky. Na druhé straně ty samé neziskovky vytvoří studie, které následně ovládnou mediální prostor,“ shrnuje.

Jako první příklad uvádí studii Rozvoj obnovitelných zdrojů do roku 2030, představenou v roce 2023. Připomíná, že dokument byl veřejnosti prezentován pod značkou společnosti Deloitte. Podle Pauknera jej však nevytvářela samotná poradenská společnost, ale vznikl jako placená spolupráce Deloitte a Svazu moderní energetiky vedeného Martinem Sedlákem.

„Stát platí, Deloitte dodává kredibilitu a Svaz moderní energetiky je na oko skryt coby autor studie,“ píše Paukener s tím, že právě tento dokument následně stal podkladem pro řadu mediálních výstupů v Českém rozhlase, Hospodářských novinách, E15 i dalších médiích. Také zde podle něj vystupoval Martin Sedlák jako nezávislý energetický expert.

Za další významný moment označuje polovinu roku 2024. Tvrdí, že Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím Státního fondu životního prostředí uzavřelo se Svazem moderní energetiky a serverem Obnovitelně.cz smlouvy v celkové hodnotě přibližně jedenáct milionů korun.

Podle Pauknera směřovalo 9,5 milionu korun přímo Svazu moderní energetiky a dalších 1,7 milionu korun serveru Obnovitelně.cz.

Účelem smluv měla být propagace činnosti Ministerstva životního prostředí a pořádání veřejných akcí Setkání plné energie, na nichž zaměstnanci ministerstva společně se zaměstnanci Svazu moderní energetiky představovali veřejnosti přínosy větrných a solárních elektráren.

Paukner upozorňuje, že součástí těchto smluv byla také spolupráce s externími odborníky a známými mediálními osobnostmi.

„Další podstatnou součástí smlouvy je spolupráce s experty, rozumějte jejich nákup,“ komentuje.

Jako příklad uvádí moderátorku Marii Bastlovou ze Seznam Zpráv, meteorologa Michala Žáka i další známé osobnosti. Podle Pauknera jejich účast vyplývala přímo ze smluv a nešlo o bezplatnou spolupráci.

Za mimořádně kontroverzní následně označuje smlouvu uzavřenou po parlamentních volbách v listopadu 2025. Tvrdí, že Ministerstvo životního prostředí si objednalo tvorbu redakčních výstupů pro Seznam Zprávy, Novinky, iDNES.cz, Hospodářské noviny, Českou televizi i další média.

Součástí smlouvy měli být podle autora také „vhodní odborníci“ a „vhodní redaktoři“, kteří měli jednotlivá témata zpracovávat. Paukner zdůrazňuje, že podle jeho názoru nešlo o klasické PR články, ale o obsah připravený tak, aby působil jako nezávislá novinářská práce.

Právě na tuto mediální kampaň podle něj navázala studie Asociace pro mezinárodní otázky Proti větru, zveřejněná začátkem roku 2026. Dokument analyzoval údajné dezinformace kolem výstavby větrných elektráren.

Paukner upozorňuje na poznámku uvedenou drobným písmem na druhé straně studie. Podle ní seznam údajných dezinformací vycházel z materiálů Svazu moderní energetiky. Právě tuto skutečnost označuje za jeden z klíčových momentů celé argumentace.

„Martin Sedlák tak zprostředkovaně určil, co dezinformace je, a co není,“ píše Paukner, podle kterého následovala rozsáhlá mediální vlna. Studii převzaly Seznam Zprávy, Hospodářské noviny, Novinky, Respekt i Reportéři ČT. V jednotlivých výstupech vystupoval autor studie Petr Vidomus, další stanoviska poskytoval Martin Sedlák a další odborníci, které Paukner spojuje s předchozími smlouvami Ministerstva životního prostředí.

„Kdo odmítá větrné elektrárny, stává se zprostředkovaně proruským dezinformátorem, případně je těmito dezinformacemi minimálně ovlivněn, informují média,“ uzavírá tuto část svého komentáře.

Selhala hlavně média

V závěrečné části pak Paukner rozšiřuje svou argumentaci o financování obnovitelných zdrojů a okruh firem, které podle něj z politiky Ministerstva životního prostředí profitovaly.

Připomíná, že divize ČEZ ESCO se podle zveřejněných údajů stala největším příjemcem podpory z Modernizačního fondu v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Současně upozorňuje, že jde o člena Svazu moderní energetiky.

Další pozornost věnuje podnikateli Vítězslavu Skopalovi. Připomíná jeho vazby na Solární asociaci i společnost Obnovitelně.cz, kde je podle obchodního rejstříku spoluvlastníkem společně s lidmi spojovanými se Svazem moderní energetiky.


Podle Pauknera tím však celý příběh nekončí. Naznačuje, že připravuje další investigativní materiály, které se mají věnovat dalším aktivitám Martina Sedláka i dalším okolnostem působení Ministerstva životního prostředí v letech 2023 až 2025.

„Nad Martinem Sedlákem se však stahují mračna. Neřízené řádění Petra Hladíka a Svazu moderní energetiky na Ministerstvu životního prostředí bude mít další dohru,“ píše a dodává, že po spuštění projektu Paukner Media chce zveřejnit další dokumenty, které podle jeho názoru mohou ukazovat na jednání naplňující skutkovou podstatu několika trestných činů.

Úplný závěr však věnuje jiné otázce. Nevrací se ani k dotacím, ani ke Svazu moderní energetiky. Vrací se k médiím. Tvrdí, že právě jejich přístup považuje za jeden z největších problémů celé kauzy. Podle něj média v letech 2023 až 2025 podlehla představě, že Martin Sedlák vystupuje jako nezávislý odborník, přestože současně působil jako poradce ministra životního prostředí a ředitel lobbistické organizace zastupující podnikatele v oblasti obnovitelných zdrojů energie.

Píše, že místo důsledného prověřování možného střetu zájmů jej zvala do televizních studií, rozhlasových pořadů i zpravodajských článků jako experta bez politického či institucionálního kontextu. Současně připomíná, že podle jeho názoru nikdo nevyvozoval politickou odpovědnost vůči Petru Hladíkovi.


„Nikdo nevolá Petra Hladíka k vyvození politické odpovědnosti. Kdyby šlo o Motoristy, SPD či ANO, lze důvodně předpokládat zcela odlišný mediální přístup. Už jen to ukazuje, jak mediální svět selhává ve své základní funkci, tedy v ochraně demokracie a transparentnosti,“ uzavírá Thomas Paukner svůj komentář.