Ještě před několika lety se zdálo, že cla patří do minulosti. Globalizace měla svět propojit natolik, že obchodní války přestanou dávat smysl. Jenže rok 2025 přinesl prudký návrat celní politiky a s ní i staré geopolitické myšlení. Amerika zavádí cla proti Číně, Evropa odpovídá vlastními opatřeními, firmy přesouvají výrobu a ekonomové začínají zjišťovat, že svět je mnohem křehčí, než se předpokládalo.

Nová rozsáhlá studie ekonomů z Brown University a Koc University publikovaná na platformě VoxEU a komentovaná na serveru Naked Capitalism totiž tvrdí něco velmi nepříjemného. Moderní cla už nejsou jen jednoduchou daní na dovoz. Ve světě propojených továren, bank, logistických center a digitálních služeb se mohou změnit v ekonomickou nákazu, která se šíří celou planetou podobně jako epidemie.

Autoři studie upozorňují, že staré ekonomické modely přestávají fungovat. Dříve totiž ekonomové počítali s jednoduchým předpokladem. Když stát zavede clo na dovoz, lidé si koupí více domácího zboží a domácí výroba posílí. Jenže dnešní realita vypadá úplně jinak. Moderní americké auto může obsahovat čipy z Tchaj wanu, kabeláž z Mexika, software z Indie a baterie z Číny. Výroba už dávno neprobíhá v jedné zemi.

A právě tady podle studie vzniká problém. Když Washington zavede clo například na polovodiče nebo technické komponenty, nepoškodí jen zahraniční firmy. Poškodí i vlastní americké výrobce, kteří tyto komponenty potřebují pro další výrobu. Cla tak nefungují pouze jako tlak na spotřebitele, ale zároveň jako přímý útok na výrobní řetězce.

Cla už nejsou jen politická hra

Ekonomové dlouho vnímali cla hlavně jako nástroj politického vyjednávání. Donald Trump během svého prvního prezidentského období ukázal, že cla mohou sloužit jako zbraň proti konkurentům i spojencům. Jenže nová studie tvrdí, že skutečné důsledky mohou být mnohem hlubší.


Studie upozorňuje na zvláštní paradox. Starší ekonomické modely často tvrdily, že cla mohou velkým ekonomikám krátkodobě pomoci. Jenže při započtení moderních výrobních sítí se ukazuje opak. Inflace se může držet déle, výroba klesá výrazněji a ekonomické škody se přelévají i do zemí, které s konfliktem přímo nesouvisejí.

Velmi zajímavá je část věnovaná inflaci. Autoři vysvětlují, že zdražení nevzniká pouze u samotného dovozu. Když zdraží základní vstupy, například energie, čipy nebo chemické materiály, postupně se zdražení přenáší do dalších odvětví. Nejprve do průmyslu, potom do dopravy, následně do služeb a nakonec prakticky do celé ekonomiky.

To znamená, že i krátkodobé clo může způsobit dlouhodobou inflační vlnu. Centrální banky pak stojí před nepříjemnou volbou. Buď zvýší úrokové sazby a poškodí ekonomický růst, nebo nechají inflaci růst dál.

Studie dokonce naznačuje, že dnešní cla mohou být nebezpečnější než některé tradiční hospodářské krize, protože zasahují samotnou strukturu globální výroby. Ve chvíli, kdy firmy začnou přesouvat výrobu, měnit dodavatele a přepisovat logistické trasy, vznikají změny, které se nemusí vrátit do původního stavu ani po zrušení cel.

Svět se začíná ekonomicky rozpojovat

Nejdramatičtější část studie popisuje postupné přepisování globální obchodní mapy. Ekonomové ukazují, že americká cla nevedou pouze ke snížení obchodu mezi USA a Čínou. Dochází k mnohem širší proměně vztahů mezi státy.

Amerika podle modelů postupně omezuje vazby nejen s Čínou, ale i s dalšími částmi světa. Zároveň však vznikají nové obchodní osy mezi zeměmi mimo Spojené státy. Evropská unie posiluje obchod s Asií, Mexiko hledá nové partnery a některé státy začínají vytvářet alternativní výrobní bloky.

Právě to je možná největší varování celé studie. Globalizace se nemusí zhroutit jednou dramatickou krizí. Může se rozpadat pomalu, téměř neviditelně, skrze tisíce malých rozhodnutí firem, investorů a vlád.


V modelovém scénáři ekonomové zjistili, že pouhé oznámení budoucích cel dokáže oslabit dolar, zvýšit inflaci a snížit spotřebu ještě před samotným zavedením opatření. Jinými slovy dnešní ekonomika reaguje už na strach, nikoli pouze na realitu.

To celé přichází ve chvíli, kdy západní politici stále častěji mluví o strategické soběstačnosti, přesunu výroby zpět do domácích ekonomik a omezení závislosti na Číně. Jenže studie varuje, že takový proces nebude levný ani rychlý.

Moderní svět totiž funguje jako obrovská síť propojených továren, bank a logistických uzlů. A jakmile se do této sítě začne zasahovat pomocí celních bariér, důsledky mohou být mnohem větší, než si politici původně představovali.

Ekonomové tím vlastně říkají jednu velmi nepříjemnou věc. Světová ekonomika už dávno není souborem oddělených států. Připomíná spíše jeden obrovský organismus. A pokud někdo poškodí jednu jeho část, bolest se velmi rychle přenese i do zbytku těla.



Zdroje: 1. Macroeconomics of Tariffs with Global Production and Finance Networks; 2. VoxEU – Tariffs with global production networks; 3. OECD Inter Country Input Output Tables; 4. Brown University – Department of Economics; 5. Koc University